Škola byla k nevydržení. Mamka mi volala, že je Emily nemocná a pořád jsem myslela na Harryho. Domů jsem dorazila až kolem 3 odpoledne. Jen co jsem zavřela dveře bytu začal mi zvonit telefon.
*Harry*
Koutky mi začaly cukat do úsměvu.
„Ano Harry?" Řekla jsem do telefonu možná až moc nadšeně než jsem chtěla. Mamka se z kuchyně uchechtla a Ariel se začala chechtat.
Na to že je nemocná je nějak moc čilá.
„No chtěl jsem se zeptat jestli bys semnou asi za pul hodiny nesešla u místní kavárny?"
Uchechtl se do telefonu a ja byla červená až na zadku.
„Jasně moc ráda, vyzvedneš mě?"
„Jo jasně tak za pul hoďky".
Stojím už asi 20 minut před barákem a on nikde. Třeba zapoměl kde bydlim. Ale to je pitomost když mě doprovázel včera.
Čekala jsem dalších 5 minut než předemnou zastavil černý Range Rover.
Harry vystoupil s kyticí bílích růží.
„Omlouvám se, ale ta paní v květinářství mě začala balit a já se ji nemohl zbavit".
„Panebože moc děkuju. A to si od ni utek?" Trochu jsem se uchechtla a dál na něj koukala s úsměvem.
„No řekl jsem ji ať mě nechá napokoji že na mě čeká má dívka."
Jeho tváře nabrali červenou barvu.
„Pojedem?"
„J-Jo jasně".
Po 20 minutách jsem se odvážila zeptat kam vlastně jedeme. Dostalo se mi prosté odpovědi ‚nevím'.
„A odpovíš mi alespoň na to kolik ti je?" Oba sme se smáli.
„20"
„Oh-„ Byla jsem zaskočená. Nevypadal na to. Typovala bych mu tak 18.
„Prosím jen neříkej, že jsem pro tebe starý." Pohlédl na mě a já mohla vydět tu zoufalost v očích.
„Nejsi".
Pak už celou cestu bylo ticho.
Přijeli jsme k lesu. Nevěděla jse co tu děláme, ale bála jsem se.
Vystoupily jsme a ja se ho chytla za ruku.
Popošli jsme dál do lesa a já začala cítit úzkost.
Bála jsem se.
„Harry prosím poď odsuď"
Harry neodpovídal a šel dál.
„Harry prosím!"
Uchchtl se ale nezastavil
„Harry" řekla jsem zoufale a začala jsem brečet.
Panický záchvat
Ihned mě začal utěšovat.
„Promiň, nevěděl jsem, omlouvám se"
Zvedl mě do náruče a nesl do auta.
Stále jsem brečela.
Posadil mě na sedačku a rozjel se.
Nevěděla jsem kam jede ale byla jsem až moc slabá se zeptat.
Nakonec jsem upadla do hlubokého spánku.
ČTEŠ
Yes daddy
Fanfiction„Babbygirl proč pláčeš?" Seděla jsem v koutě obývacího pokoje schoulená do klubíčka. Z očí se mi valily slané slzy a nešly zastavit. Harry se po 5 hodinách vrátil domů. „Po tom všem se ještě ptáš?" Křičela jsem na něj ze všech sil. Zarazil se. Oči...