Innocent hoe

5.

Přešla jsem za ním do pokoje a Justin už dovolal. Seděl na posteli a v tom mu začal telefon vyznavánět znovu. Povzdechl si a zvedl ten hovor.

"Ne." zamumlal. "Nechci teď žádné." Chvíli bylo ticho. "Dneska poletím do LA, můžete mi přichystat letadlo." vstal v postele a začal přecházet po místnosti. Pokroutil hlavou "Ne, ani v LA. Myslím to vážně." zakroutil očima a zavěsil.

"Můj bodyguard.." pokroutil hlavou. "Nemáš hlad?" díval se na mě starostlivě. "Celkem jo." přikývla jsem. "Vedle máš plný stůl jídla." Usmála jsem se a přešla vedle. A vážně tam byla úplná hostina, od lívanců, přes džusy až po pizzu.

Dala jsem si jen lívance s ovocem a polila je rozpuštěnou čokoládou. Z ničeho nic za mnou přišel Justin a sedl si na proti mě. "Dneska se mnou letíš do LA." usmíval se na mě jak nějaký andílek. Přitom já vím, že on není takový svatoušek, jak se zdá na první pohled.

Já jsem se rozesmála "Zítra jdu do školy." pokrčila jsem rameny. "Vždyť je konec června ne? To by měly být prázdniny." Nadzvedla jsem obočí "No jo, pan Bieber nemá pořádné vzdělání, tak ani neví kdy jsou prázdniny." mrkla jsem na něj.

"Jacey, nebuď drzá." zavrčel. "Každá děvka by začala nadšeně vyskakovat, že poletí." Já praštila svojí vidličkou o stůl "Už jsme zase u toho?!" zasyčela jsem. "Včera jsem ti jasně řekl, že jsi jen moje a to kurva znamená, že budeš dělat to co ti říkám!" vyprskl.

"Snažil jsem se být milý, ale s tvým přístupem ke mě už je mi uplně u prdele, jestli zítra máš školu nebo ne!" vykřikl, až jsem se ho lekla a vstal od stolu. Jen jsem na něho koukala a už neměla ani chuť k jídlu.

"A co se mnou budeš dělat v LA." šeptla jsem. "Bavili jsme se přece o fitku." odpověděl mi klidně, mrkl na mě a odešel. Jakdyby v New Yorku nebyly posilovny..

Absolutně nechápu jeho charakter. V jednu chvíli je na mě milý, chová se starostlivě a další chvíli na mě řve a zázrakem mě zas nedusí u zdi. Nikdy nevím, co od něj mám čekat..

"Pojď sem." zaslechla jsem z vedlejší místnosti. Radši za ním půjdu, chci předejít další hádce. "Co je?" tázavě jsem se na něj podívala. "Tohle všechno si obleč." Hodil na mě samé černé oblečení a já jen pokroutila hlavou.

"A proč?" opatrně jsem se zeptala. "Do piče, proč asi." přecedil mezi zuby "Aby tě nikdo nepoznal." Já jen přikývla a převlíkla si černé legíny, černé tričko a mikinu s obří kapucí. Mezitím si Justin upravoval vlasy v zrcadle.

"Můžem jít." přikývl. "Ale tu kapuci si dej přes hlavu a půjdeš se sklopenou hlavou, je to jasný?" přísně si mě změřil pohledem. Já se tomu jen uchechtla "No jo." Potom jsem se zamyslela "A můžu si vzít ty tašky s oblečením, co jsi mi koupil? Vím, že mě domů pro oblečení nepustíš.. A vlastně, jak dlouho tam budem?" nadzvedla jsem obočí. "Nebo spíš.. Jakou dobu se mnou chceš strávit? Hádám do dnešního večera?" zasmála jsem se.

"Zase drzá?" ušklíbl se a přešel ke mě. "Tašky už jsou nejspíš v autě." zamumlal a přitáhl si mě k sobě za pas. "Možná dýl." přejel mi rty po krku a pak se odtáhl.

Chytl mě za ruku a zatáhl ze dveří, potom jsme vyšli na chodbu, kde stáli jeho bodyguardi a vůbec neřešili, že já tu jsem s Bieberem. Dva šli před náma a jeden za náma a Justin mě vedl k výtahu.

"Já půjdu první, hlavně se dívej do země, drž si přes obličej kapuci a na nic neodpovídej." stiskl mi dlaň. "Pak rychle nasedni do auta." Já jen přikývla a začala jsem být docela nervózní. Ještě, než se výtah v přízemí otevřel mi Justin pustil ruku.

U recepce jsem už viděla přes sklo nespočetně moc paparazzi a novinářů. Jeden bodyguard otevřel vchodové skleněné dveře a já hned sklopila hlavu a stáhla si kapuci přes obličej, aby mě nemohli pořádně vyfotit a pak pátrat po tom, kdo jsem.

Všichni začali volat "Justin!" "S kým to jsi?" "Kam jedeš?" "Podívej se mi do objektivu!" "Kdy vydáš album?" "Kdo je ona?" A další věci.. Jsou strašně otravní a hluční. Já bych slavná v žádném případě nechtěla být.

Pod nohama jsem uviděla otevřené dveře do auta, tak jsem nastoupila a hned někdo zabouchl. Skla byly černé, že přes ně nemohli z venku vidět, tak jsem si sundala kapuci a oddychla si.

Mrkla jsem se směrem k Justinovi sedícího vedle mě a ten se jen zasmál "To vůbec nic nebylo." Nakrčila jsem čelo "Jak tohle můžeš zvládat? To bylo šílený." dořekla jsem a auto se rozjelo. Byl tu jen řidič a my dva.

"V pohodičce." položil svojí ruku na mé stehno a začal ho hladit. Svojí rukou jel pořád výš a výš a i když se mi to líbilo, tak jsem ho zastavila tím, že jsem svojí ruku položila na jeho. Když se na mě podíval, tak jsem zakroutila hlavou.

Justin se ke mě nahl "Nejradši bych tě teď přetáhl." pošeptal mi do ucha a pak se zakousl do mého ušního lalučku. "Mm, nech si zajít chuť." ušklíbla jsem se na něho a on mi stiskl tak silně stehno, až to zabolelo. Chytla jsem si pusu, abych nevykřikla. "Neboj se, řidič je zvyklý." zase šeptl a já zakroutila očima. Bože, vedle jakého debila to právě sedím! Odstrčila jsem ho od sebe a koukala se ven z okna.

Po nějaké době jsme dorazili na letiště. Autem jsme přijeli až na vzlétací dráhu, přímo před Justinův tryskáč. Řidič vystoupil, obešel auto a otevřel mi. Naštěstí tady žádní paparazzi už nebyli. Bieber se na mě ani neohlídl a vyšlapával schody do letadla, tak jsem se vydala za ním.

Panebože, je to tu uplně luxusní. Všude jsou pohodlné sedačky, stolečky a velké okna, jiné než v normálním letadle.

"Sedni si nebo lehni kam chceš. Já si jdu zdřímnout." ušklíbl se na mě. "Tady z baru si můžeš vzít, co chceš." ukázal na něco jako malý mrazák. Já jen přikývla a sedla si na béžově krémovou pohovku a zavřela jsem oči.

Ucítila jsem, jak jsme se začali rychle rozjíždět a pak vzlétat. Z okénka jsem se nechtěla dívat, protože stejně byly všechny zadělané a Justina by určitě vytočilo, kdybych si roletu nadzvedla. A nemám náladu ho teď provokat.. Jedinou starost si dělám s tím, co se bude dít, až rodiče zjistí, že jsem jen tak oddletěla do LA. Ale já neměla na výběr.