Innocent hoe

19.

Děkuji moc za over 1K přečtení!

Jacey

Probudila jsem se s velkou žízní a horkem po celém těle. Otevřela jsem oči a chtěla se natáhnout pro skleničku s vodou. Ale nešlo to, protože mě Justin pevně svíral v objetí. "Justine." šeptla jsem a otočila na něj hlavu. Něco si zamumlal a pak pootevřel oči. "Pusť mě prosím." Povzdychl si a neochotně mě pustil, já jsem rovnou v ruce se skleničkou vyběhla do koupelny.

Rovnou jsem si opláchla obličej studenou vodou, po tom co jsem se zděsila svého obličeje. Odlíčila jsem si zbylý makeup ze včerejška a pak si napustila plnou skleničku. Celou jsem jí vypila a následně si vyčistila zuby. Rozhodla jsem se zrovna i osprchovat a umýt vlasy, jde z nich ještě cítit kouř z klubu.

Ve sprše mi začly téct slzy, když jsem si uvědomila, co všechno jsem udělala a jaká jsem kráva. Nepamatuju si uplně vše, ale co se stalo s Khalilem vím. Ke konci jsem změnila proud vody na studenou, musím se nějak zchladit. Nechápu proč, ale je mi celkově strašné horko.

Po sprše jsem se obmotala do ručníku a trochu si vyfoukala vlasy, ale stejně byly ještě dost mokré. Nechtěla jsem nechávat Justina dlouho čekat v ložnici, zaslouží si jen všechno nejlepší a to mu já nedávám. Dobře, nejsme spolu ani nic, ale chápeme se.

Jen v ručníku jsem se vrátila do ložnice a Justin seděl v tureckém sedu na posteli, opřený o zeď za ním. Hned se na mě otočil "Je ti líp? Tady si dej kolu na zklidnění žaludku." Vzal do ruky skleničku z nočního stolku a usmál se na mě. Zakroutila jsem hlavou a už se mi slzy draly znovu do očí. Vlezla jsem na svojí půlku postele a držela si okolo sebe ručník.

"Divím se ti, že se mi vůbec nějak snažíš pomoct." sklopila jsem hlavu a už mi slzy stékaly po tvářích. "Lásko, zažila jsi něco strašného, už tě budu jen opečovávat." Justin se ke mě přisunul a palcem mi začal stírat z tváře slzy. Chytla jsem jeho ruku na mém obličeji a podívala se mu do očí, uvnitř mě to ale bolelo. Začla jsem jeho ruku hladit palcem a on se na mě krásně usmál. "Proč jsi měl tak oslovil?" musela jsem se zeptat. Jen sklopil svůj pohled na svoje nohy, takže jsem to dál neřešila.

"Jsi tak skvělý člověk." usmála jsem se něj i přes to, jak mizerně jsem na tom právě byla. "Narozdíl ode mě.." odmlčela jsem se a sundala jsem mu ruky z mé tváře. "A proto si tě absolutně nezasloužím mít v mém životě." zavřela jsem oči "Jacey." Nestihl nic víc říct, protože jsem přiložila ukazováček na jeho ústa. "Nic neříkej, je to zbytečné. Jdu se sbalit." šeptla jsem a už vstávala z postele.

Možná bych i vstala a šla se balit, jenže mě Justin rychle zatáhl zpátky za ruku a druhou obmotal kolem mého pasu. Spadla jsem na postel a on si hned lehnul nade mě. Byla jsem ním zaujatá ještě víc než normálně, když měl na sobě jen boxerky. "Ani jedna vteřina s tebou není zbytečná, to vím už teď." mluvil mi blízko u obličeje. "Pravda je taková, že to já si nezasloužím tebe. Tak opravdového a ochotného člověka." pohladil mě jemně po líčku a mě se z očí začal lít vodopád slz.

"Strašně moc se ti omlouvám." zakryla jsem si obličej a nahlas vzlykala. "Nemůžeš za nic. Za všechno může ten hajzl, přísahám, že v mojí blízkosti nepřežije." zvýšil hlas, až jsem se trochu lekla. "Je to celé moje chyba. Posledních pár dní mám šílené změny nálad a je mi nějak divně." fňukla jsem a koukala mu do očí. Má doopravdy bezchybou tvář. "Nejvíc lituju toho, že jsem se líbala." sklopila jsem svůj zrak, neříkalo se mi lehce, že jsem se líbala s Khalilem.

"To co se stalo by se nestalo, kdyby ti nenacpal trávu. Říkám ti, že je ten čurák mrtvý." Začal mě jemně hladit po boku přes ručník. "Nenávidím ho." šeptla jsem a další slza mi vytekla z oka. Justin mi jí palcem hned utřel a sladce mě jednou políbil. Hodně mě to uvolnilo a trochu jsem se usmála.

"Podáš mi prosím tu kolu?" otočila jsem hlavu k nočnímu stolku. "Tady." už mi jí podával a slezl ze mě, abych se mohla v sedě napít. "Děkuju." usmála jsem se na něj děkovně a trochu se napila. Vzal mi skleničku, položil ji zpět a já si ho k sobě přitáhla za pas. "Sice jsem to já s mým chováním na plný čáře podělala, ale musím uznat, že jsem zažila strašný stav po tý trávě." zhluboka jsem se nadechla a zadržovala další přicházející slzy.

"Vůbec jsem nevěděla, kde se nacházím a co dělám." na konci se mi zlomil hlas a od znova jsem brečela. "Lásko." šeptl Justin a svíral mě příjemně v náruči. To oslovení je tak krásný. "Pomůžu ti se přes všechno dostat, my to zvládneme." začal mě hladit po zádech a zase mě tím víc uklidnil.

"Už nikdy nedopustím, aby ti někdo ublížil. Musím si tě hlídat." krásně se na mě usmál. "Ale jedna část toho je, že se musíš nechat." hned zvážněl. Musela jsem se tomu zasmát, je hrozně roztomilý. "Ale prosím tě." prohrábla jsem mu vlasy a zakousla se do rtu. "Řekni mi, kdo by se od tebe nenechal hlídat."

"Mm, počkej zamyslím se." dělal že přemýšlí a bylo to hrozně vtipný. "Třeba taková Jacey Davis, že." Zakroutila jsem očima "Vím, že mě to neomlouvá a není to dobrá výmluva, ale už když jsem s ním šla tančit, tak jsem byla ještě k té trávě opilá. Ale teď jsi mi ukázal tvojí pravou stránku, jaký doopravdy jsi." Hladila jsem ho přitom palcem po tváři a on mě pečlivě poslouchal. "To znamená, že se budu držet už jen v tvé blízkosti a žádný Khalil ani nikdo jiný mě neovlivní." přikývla jsem. "Bude to velká čest dělat tvého bodyguarda." rozcuchal mi vlasy a oba jsme zasmáli. Začínám se cítit líp, když jsem teď s ním. Je to uplně jiný člověk, než jsem si myslela a než se na první pohled zdá.

Najednou mu začal zvonit telefon, který měl hozený na posteli. Neochotně odtáhl z ruku mého pasu a vzal si mobil do ruky. Nestihla jsem si ani přečíst jméno, hned to vzal. "Čau Scootere." řekl bez emocí. Slyšela jsem jen rozzlobený hlas, ale nerozumněla jeho slovům. Justin byl zaseklý a celou dobu co ho poslouchal měl nadzvednutý obočí. "Hm, tak teda dojeď." odpověděl mu tónem, který jsem u něho ještě neslyšela a típl to.

"Co se stalo?" šeptla jsem. Trochu jsem se ho bála, i potom co se ke mě choval tak pěkně. "Ale nic." zakroutil očima. Vstal z postele, přehodil si přes sebe župan a pak se hned vytratil z ložnice. Proč to teď udělal? Přitáhla jsem si k sobě nohy a slzy se mi nekontrolovatelně spustily. Začala jsem potichu vzlykat a pak jsem vypila celou skleničku studené vody, jak jsem se snažila uklidnit. Proč mě to tak vzalo? Jsem sice celkem citlivý člověk, ale normálně bych kvůli takové blbosti nebrečela. Snad mi na něm nezačíná záležet.. nebo už je pozdě?