"Mami, tati.. Nechci, abyste se o mě báli, protože se není vůbec proč bát. Uznávám, byla hloupost vám nedat vědět v čas, že letím pryč, ale věci se v životě rychle mění a někdy tak rychle, že ani nestačíte zareagovat a už se dějí. Kdykoliv mi můžete zavolat. Ale ujišťuju vás, že jsem v pořádku a s Justinem si rozumíme jako kamarádi. Doufám, že jakmile se vrátím, tak mě doma přivítáte."
Klikla jsem na odeslání a radši si dala letový režim. Nechci vidět její odpověď. Napsala jsem to deep stylem a třeba si uvědomí, že zase není taková hrůza, to co se stalo. Navíc jsou od dneška letní prázdniny a je potřeba něco zažívat a odhodlávat se.
A k tomu co jsem jim napsala o Justinovi.. Není to pravda, nejsme kamarádi, nejsme pár.. Nemám tušení, co my dva vlastně jsme. Aha jo, já jsem vlastně jeho děvka. I potom co mi včera řekl, jak jsem odlišná a další věci, tak se tak cítím..
A to že si spolu rozumíme jako kamarádi jsem taky nepsala od srdíčka. Neměla jsem ještě možnost zjistit, jestli si rozumíme. Ale zatím mám pocit, že jsem kompletně jiná osobnost, než on. Sice někdy chodím do klubů, ale jinak můžu říct, že jsem slušná a skoro ani nepiju. Zatím co Justinův život je jen o šukání, pití a podobných věcech.
Dobře, asi i o skládání a nahrávání muziky, ale toho jsem si v posledních dnech ještě nevšimla. Pít jsem ho taky ještě neviděla, ale to určitě přijde. Navíc s ním trávím čas jen poslední necelý týden.
Pokroutila jsem nad mými myšlenky hlavou a konečně vstala z postele. Šla jsem do koupelny a dala jsem si rychlou sprchu, vyčistila si zuby, trochu se nalíčila a nastříkala na sebe parfémem. Mezitím jsem už měla docela suché tělo, ale ještě jsem se utřela ručníkem a vybrala jsem si oblečení na dnešní den.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vydala jsem se do kuchyně a snad tam najdu Justina. Už na chodbě jsem cítila, jak se smaží něco sladkého a po vteřince jsem už viděla Justina stát u plotny, jak smaží palačinky. Wow.
Otočil se na mě, celou si mě prohlédl a následně se ušklíbl. "Miláčkovi to sluší." zasmál se. "Co se stalo, že děláš snídani?" nadzvedla jsem obočí a radši ignorovala jeho roztomilé oslovení. Nechci, aby si všimnul že to se mnou něco udělalo a uplně se mi rozbušilo srdce.
"V New Yorku jsi měla oči víc pro lívance, než pro mě, tak se ti jen snažím udělat radost." přitáhl si mě k sobě jednou rukou. Hned se ale věnoval palačinkám, naklonil nad talíř pánvičku a poslední palačinka sklouzla na talířek. "V podstatě máš pravdu." provokativně jsem se na něho ušklíbla.
Otočil se na mě celým tělem a koukal mi do očí. "Dovolíš mi zapnout tvojí košili?" oblízl si rty. "Proč? Chci to mít takhle." nechápavě jsem na něj koukala. Justin si mě k sobě přitáhl ještě blíž.
