když se setře po pár dnech zahojila ruka báli sme sejestli se nám matka nebude chtít nějak pomstít.Báli sme se dobře opravdu se nám mstila pronásledovala nás děila nás zabíjela zevnitř.
Nevěděli me co už máme dělat měli sme deprese... strach co přijde dál....
počkat! vykřikla sestra a rychle někam odletěla, po pár minutách se vrátila s nějakou knihou, vzpoměla si jak v ní četla o rituálu uvěznění v temnotě.
Pořád dokola sme se učili slova byla velmi obtížná, asi po měíci me e jí konečně naučili ale aby e dala provét mueli sme ještě nasbírat nějaké věci ropuší jed sliz z ryby atd...
poté co jsme vše nasbírali vše potřebné došlo k něčemu co sme já ani sestra nečekali zjevila se před námi máma stála před námi a koukala na nás nic neříkala, po chvíli ukázala na kámen za námi a tam bylo napsnáno
NECHÁPU ŽE JSTE MI TO MOHLI UDĚLAT CHÁPU ŽE SEM NA VÁS BYLA HNUSNÁ A ZLÁ ALE TOHLE UDĚLAT VLASTNÍ MATCE.POVAŽUJI TO ZA ZRADU A VÁLKU TAKŽE BUĎ ZNIČÍM JÁ VÁS NEBO VY MĚ TOLE JE VÁLKA KTEROU STE SI VYHLÁSILI SAMI
POTOM co zmizela hned sme věděli že normální duše obyčejného člověka to není normální duše by tu nepřežila nemohli sme ani najít co je zač ale hlavně ted sme se museli schovat to bylo hlavní.
Nikdy nás nenapadlo že by chtěla takovou pomstu ona zná naše slabiny ona ví co nás zlomí mi o ní nevíme skoro nic.
