✔ Soy Luna ✔

Čtvrtá

*Matteo*
,,Vypadni!"
,,Co když se mi nechce?"
,,Simóne, prosím odejdi. Nikdo se tě neprosil."
,,Zůstanu dokud se Luna neprobudí."
,,Nepotřebuje tvoji pomoc. Běž radši za Pedrem a Nicem zkoušet. Vidíš mávají na tebe," řekl jsem.
Podíval se na mě nepříjemným pohledem a šli zkoušet. Když jsem Lunu pohladil po jejích růžových líčkách, přišla Jim a Yam.
,,Jak je Luně?" zašeptala Yam.
,,Nemusíte šeptat, ale mělo by ji být lépe." řekl jsem s úsměvem.
,,Vím, že jste na ploše nejlepší, ale nemusíte tak moc trénovat. Udělejte si někdy pauzu."
Odešli a přemýšlel jsem nad slovem....pauza.
Viděl jsem Gastóna, jak jde k nám.
,,Ahoj. Slyšel jsem od Yam, že se něco stalo Luně."
,,Málo spala a kdy jsi přišel?"
,,Teďka. A vy?"
,,Zhruba před hodinou. Jinak přemýšlel jsem, jestli Luna pořád má city k Simónovi."
,,Prosímtě, Matteo. Jak jsi na to přišel?"
,,Ambár mi to řekla."
,,Ty ji věříš?"
Popřemýšlel jsem. Věděl jsem, že Ambár je mrcha, ale tato věc mě celkem zarazila.
,,Víš, co Matteo? Měl bys na to zapomenout. Má city jen pro tebe."
,,Máš pravdu. A co ty?" zeptal jsem se.
,,Nic, hledám Felicity."
,,Kecy, co Nina?"
,,Líbí se mi, ale chci poznat Felicity."
Podíval jsem se na Lunu, která pomalu otevírala oči.
,,Luno?"
Zvedla se a dotkla se svého čela, jako by jí bolela hlava.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se Gastón.
,,Jo, asi jo."
,,Chceš pomerančový džus?"
,,Ne, včera asi kvůli tomu mě bolelo břicho. Mohla bych prosím ananasový?"
,,Jasný," odpověděl jsem a šel k Pedrovi, který byl na pódiu s Nicem a se Simónem.
,,Poprosil bych jeden ananasový džus."
,,Dobře." odešel k baru a zacal krájet ananas. Simón sešel z podia a šel k Luně.
,,Opovaž se," řekl jsem.
Ignoroval mě a já řekl: ,,Běž si za Ambár. Byli byste krásná dvojka, která kazí lidem životy."
Simón pořád neodpovídal a zeptal se Luny: ,,Jseš v pořádku?"
,,Co tu děláš Simóne?"
,,Zkouším s kluky na Open."
,,Tak běž."
Odešel a podíval se na mě drsným pohledem. Pedro už měl džus hotový a já ho vzal Luně. Podal jsem ji džus a vypila to za necelý 3 minuty.
,,Chceš další?"
,,Ne, jdeme trénovat."
,,Nikam nejdeš," ozval se hlas z druhé strany místnosti, byla to Nina.
,,Tak pokud nemůžu trénovat, naučím tě bruslit."
,,Zůstaneš, já se bruslení naučím sama."
,,Já ti pomůžu," zvedl ruku Gastón.
Stoupl si a s Ninou si šli nasadit brusle.

*Delfi*
Šla jsem do Jam&Roller kolem 11 hodiny ráno. Když jsem vešla slyšela jsem, jak se Gastón směje s Ninou. Vešla jsem a Nina se zeptala: ,,Jdeš bruslit?"
,,Ne, nesmím bruslit ještě 2 dny."
Šla jsem si ke skřínce a oni odešli na plochu. Když jsem si ze skříňky vzala bloček a vešla na plochu, tak tam mě zarazilo několik věcí. Dívali se do svých očí a drželi se za ruce. Nakonec ji Gastón chtěl ukázat, jak ji dokáže unést jako taneční krok. Držel ji na jejích bocích.
Cítila jsem závist. Byla jsem u zabradlí a nevšimla jsem si, jak za mnou byla Jazmína, která řekla: ,,Vypadá to jako by opice držela opici."
Lekla jsem se ji a řekla jsem: ,,Jazmíno! Nelekej mě."
,,Promiň, ale je to pravda ne?"
Šla jsem si sednout a psala scénář k novému videu na Bezva a Šik.
,,Díky, že si mi pomohl."
,,Není zač."
Zvedla jsem hlavu a viděla jsem jak Nina a Gastón jdou pryč z plochy. Jazmína začala natačet a mluvili jsme o poslední módě. Hodně jsem si to užila. Chybělo mi to všechno natáčení. Odešli jsme k baru a poslouchali jsme Roller Band. Když prestali hrát zatleskali jsme a udělali s nimi rozhovor. Tentokrát nebyl za stak trapný jako když začínali. Zněli totiž jako když kaktus neměl bodliny.

*Amanda*
Byla jsem v domě a vytírala podlahu. Najednou přišel Cato a řekl: ,,Voníte jako tyto květiny."
,,Jaké květiny?" zeptala jsem se zvědavě.
Dal mi do ruky zvadlé růže a usmál se.
,,Běžte radši pryč. Jinak vás uvidí Rey a vyhodí vás."
,,Dobrá, ale nechte si tyto růže."
,,Nehodlám si je brát."
,,Ale Amando, prosím."
,,Dobrá, ale už běžte!"
Vzala jsem si je a Cato pomalu odcházel. Potom se, ale zase otočil kd mně a řekl: ,, Miluji vás Amando."
Po chvíli přišel i Tino.
,,Dobrý den, Amando."
,,Dobrý den, Tino."
,,Co to máte?" ukázal na zvadlé červené růže.
,,Kytky od Cata."
,,Ohh....jsou překrásné že?"
Neodpověděla jsem, protože jsem slyšela Reyovi kroky a rychle jsem uklidila růže.
,,Co vy tu děláte?"
,,Nic, pane. Přejete si něco?" zeptala jsem se.
,,Paní Sharon si přeje čaj a pokud možno tak zelený."
,,Dobrá."
Rey odešel a já připravovala.
,,Radši běžte. Nepotřebuji mít další problémy."
,,Uvidíme se později." zamával a odešel.

*Delfi*
Dodělali jsme rozhovor a já si šla sednout na gauč. Psala jsem úkoly a
najednou ke mně přišla Ambár a řekla: ,,Zítra Luna a Matteo budou bruslit. Musíš je zastavit."
,,Cože jak?"
,,Až bude Matteo zvedat Lunu vrazíš do nich a Luna spadne."
,,Ale já nesmím bruslit."
,,To je mi jedno."

Konec
Omlouvám se, že je příběh byl kratší, celkem o ničem a nebyly tu obrázky. Další kapča snad bude lepší. Možná teďka o Vánocích budu vydávat víc, ale nic neslibuju. Každopádně tuto kapitolku věnuju brunhildka (určitě si přečtěte její deníček, je zajímavý) k pozdním narozkám.
Zatím pá 💓💓💓