✔ Soy Luna ✔

Pátá

*Delfi*
Ambár odešla aniž by chtěla vědět moji reakci. Bylo mi jasné kdybych řekla, že by mohla jet Jazmína, řekla by mi že bruslit neumí (což je pravda). Nechtěla jsem už být v Jam&Rolleru a tak jsem šla domů. Předtím než jsem odešla pozdravila jsem Pedra a Nica, kteří už nezkoušeli s kapelou.

*Pedro*
Já a Nico jsme uklízeli všechny špinavé stoly. Byli jsme unavení tak jsme si nachvilku sedli na pódium a vymýšleli jsme text k nove hudbě. Přišla k nám Tamara a pozvedla na nás obočí a řekla: ,,Jako vážně?
Nyní potřebuji pracovní morálku. Dejte se hned do práce."

,,A-Ale."
,,Žádný ale....Dejte se do práce."
Odešla a my jsme si stoupli k baru a zase jsme uklízeli. Podíval jsem se na Tamaru, která si povídala se zákazníkem. Vypadalo to, jako že si to užívala.
,,V lásce nemám vůbec štěstí." řekl jsem zoufale.
,,To my povídej. Jim se na mě ani nepodívá."
Oba jsme se podívali směrem k Luně a Matteovi, kteří spoli byli šťastní. Zaviděl jsem jim tak moc.
,,Přeju jim to."
,,Já taky," řekl Nico.
Podíval jsem se vedle a tam stála Yam s otevřenou pusou. Když jsem se podíval na Nica, tak se lekl.
,,Slyšela jsem dobře?"
,,T-Ty jim to snad nepřeješ?"
,,Jasně, že jo. Ale to s tou Jim."
,,Ne, nic si neslyšela," odpověděl Nico a odešl. Yam se na mě podívala nevinným pohledem.
,,Myslíš, že jsme řekla něco špatně?"
Neodpověděl jsme a místo toho jsem jenom pokrčil rameny. Neslušně jsem se k ní otočil zády a pokračoval v umývání nádobí.

*Gastón*
Odešli jsme z plochy, sundali brusle a šli pryč z šatny. Všiml jsem si jak má s sebou pouzdro na kameru. Z toho logicky vyplývalo, že měla s sebou kameru. Sedli jsme si k Luně a Matteovi.
,,Luno, už je ti líp?" zeptala se Nina.
,,Jo, je mi líp. Bude to jen ospallost."
,,Dneska bys měla jít spát dřív," řekla Ambár, ktera šla naším směrem.
,,Ahoj, Ambár," pozdravila Luna.
,,Co bys potřebovala?" zeptal se Matteo.
,,Jen ji pomáhám. Je to moje sestřenka, jsme přece rodina. No ne Luno?"
,,Jo," odpověděla. Z jeji odpovědi šel slyšet jeji otravený hlas a zájem o Ambářin "milý" příchod.
,,No, já už radši půjdu za Jazmínou. Opatruj se Lunito."
Ambár odešla za roh baru a už jsme ji neviděli. Matteo se podíval do očí Luny a zeptal se: ,,Jak věděla, že jsi unavená? Řekla jsi ji něco?"
,,Ne, neřekla." odpověděla zmateně Matteovi.
,,Taky vám tady něco nehraje?" zeptala se Nina.
,,No, neřesme to," navrhla Luna.
,,Luno, omluvíš mě a Gastóna?"
Luna jen kývla a Matteo mě vzal za rameno a spolu jsme odešli.
,,Mám takový pocit, že v tom má prsty Ambár."
,,Matteo! Mohl bys přestat? Sice je protiva, ale třeba nic neví. V Rolleru jsou drby a informace všude. Určitě to slyšela od Jazmíny."
,,Budu ti věřit."
,,A jestli mě omluvíš jdu pozvat Ninu."
,,Óó!? Kam? Na romantický oběd?"
Uchechtl jsem se a řekl: ,,Ty a Luna jdete s námi. No a na oběd vážně nemám v plánu jít."
Šli jsme zpátky a Nina se zvědavě zeptala o čem jsme si povídali.
,,Neřeš, klučičí záležitosti," zasmál se šibalsky Matteo.
,,Nino? Šla bys semnou nafotit Luna a Mattea ve městě?"
,,Já bych šla, ale co Matteo a Luna?"
,,Půjdete?" zeptal jsem se.
,,Jasně," odpověděla Luna.
,,Nejseš unavená?" zeptal se Matteo.
,,Matteo, byla jsem jen nevyspalá."
,,Dobrá, tak jdeme?"
Všichni jsme kývli a sbalili jsme si věci.

*Luna*
Když už jsme byli hotoví tak jsem si vzpomněla na svůj bloček ve skříňce.
,,Ehm...zapomněla jsem si jednu věc. Běžte napřed."
Šla jsem ke své vyzdobené skřínce a vzala si blok. Slyšela jsem něčí kroky, které se ke mně blížily. Byla to nečekaně Ambár.
,,Opět tě varuju. Drž se od Mattea dál."
,,Nechci."
,,Ani nevíš s kým máš tu čest. Zít-," nedokončila větu, protože jsem ji do toho skočila.
,,Nemůže to být tak hrozný."
,,Uvidíme."
Nelíbil se mi její úšklebek a radši jsem odešla. Pozdravila jsem Nica, Pedra, Ramira a odešla. Před vchodem tam čekal Matteo, Gastón a Nina.
,,Kam půjdeme?" zeptala jsem se.
,,Do parku s tou mohutnou fontánou," odpověděl Gastón.
Šli jsme pěšky k metru, které nám skoro ujelo.

*Nina*
V metru bylo tolik lidí, ze jsme se tam mačkali jako sardinky. Bylo celkem nepříjemné když se na mě všichni tlačili, ale horší bylo, že já jsem byla přitisklá ke Gastónové hrudi. Cítila jsem jak jsem rudla. Naštěstí jsme jeli jenom tři zastávky. Když jsme vystoupili, zhluboka jsem začala dýchat.
,,Konečně," vykřikla jsem. Bylo to omylem chtěla jsem si to říct v tichosti, ale nepovedlo se. Všichni se na mě podívali tázavým pohledem a já se od nich odvrátila. Bohužel jsem kvůli tomu byla v čele naší malé skupinky. Když jsme byli v parku, zapomněla jsem na všechny svoje trapné chvíle za dnešek. Například spadnoutí na ploše a zatáhnout do toho trapasu i Gastóna. Bylo to tu krásné.
,,Prvně půjdeme k fontáně."

Matteo kývl a držel se s Lunou za ruku a přistoupili k fontáně. Opatrně jsem vytahovala svoji kameru z pouzdra a Gastón taky. Oba jsme začali fotit, ale fotky se mi moc nelíbily.
,,Poprosím tátu aby mi přinesl vybavení a hlavně stativ."
Vzala jsme mobil a volala tátovi. Když jsem dovolala řekla jsem: ,,Bude tu zhruba za 15minut."
,,Dobře."

-O 19minut později-

*Nina*
Viděla jsem jak se k nám blíží táta a byl unavený. Jak jinak? Když měl celou tu dobu nést do parku stativ, objektivy a další pomůcky. Samozrejmě, že má auto, ale tento park zas tak malý není. Gastón k němu běžel a pomohl mu. Usmála jsem se a taky se přidala a vzala jsem si svůj milovaný stativ. Poděkovala jsem tátovi a pak odešel. Všechno jsme si připravovali. Gastón navrhoval jakou pózu by měli udělat. Luna a Matteo se drželi za své boky. Vypadalo to perfektně. V ten moment jsem chtěla zmáčknout tlačítko spoušť. Když jsem ho zmáčkla zacalo se odpočítávat samospoušť, kterou jsem tam dala omylem. Samospoušť trvala 10 sekund. Do té doby se stala katastrofa. Přišla totiž....

Konec
Zapomněla jsem vám v poslední kapitole napsat Veselé Vánoce. No tak vám je přeju teď 😂😂 sice pozdě, ale snad neva. Jinak kdo podle vás přišel a zkazil fotku?
Uvidíme se u další kapitolky 💓