Random Customer

part 20.

Společně s Jaxonem jsme pomalými kroky sešly schody. Jak už jsem říkala, ten dům je obrovský, a jsem tu sotva pár minut, takže se tady ani trochu nevyznám. Jaxon mě táhl za ruku přes nějakou místnost. Vypadala jako herna. Poté jsme přešli přes chodbu až do kuchyně, ve které stála Pattie a Justin.

„Tady jste“ usmála se na mě Pattie a Justin se otočil směrem k nám.

„A kde je Jazzy?“ podíval se na Jaxona.

„Utekla přece do pokoje“ nevinně pokrčil rameny. Nevím, jestli blázním, ale vidím v něm Justina. Ty hnědé oči, i ty gesta, které dělá. Jako on. Jde vidět, že to jsou bratři. Justin si ho vzal na ruky, díky čemu Jaxon pustil mou ruku.

„Půjdeme za ní?“ jako obvykle nadzvedl své obočí a Jaxon s úsměvem přikývl. Celou dobu jsem se na ně dívala s úsměvem na tváři, no až do té doby, kdy mi všechno došlo. Já, Pattie, samy v kuchyni. Skvěle Justine, tohle se ti povedlo.

„A jak jste se vlastně seznámili?“ jakmile jsem uslyšela její přátelský hlas mé tělo stuhlo. Do mého těla pronikla nervozita, která se projevovala na mém chování. Pomalu jsem se k ní otočila s úsměvem na rtech, abych aspoň na pohled nevypadala, že se topím ve velkém hrnci nervozity.

„N-no.. seznámila nás moje kamarádka, Missy“ zakoktala jsem. Nebudu ji k tomu říkat nic víc, nebo bych měla? No, víte, potkali jsme se v klubu, protože jsem musela nějak vydělat peníze na nájem, a tak jsem se vyspala s vaším synem, který mi dost slušně zaplatil. Ne, to rozhodně říkat nebudu. Za prvé by si mě zprotivila a za druhé by to nějakým způsobem poškodilo i Justina.

„Justin mi ani nestihl říct, jak dlouho spolu jste“ položila vařečku na kuchyňskou linku a utřela si ruce.

„No, ode dneška“ potichu jsem se zasmála a dále jsem si prohlížela kuchyň. Bylo tu všechno perfektně sladěné, vyzdobené, prostě rodinná kuchyň.

„To jsem ráda, že to vím první nebo už jste to stihli říct tvým rodičům?“ opřela se o kuchyňskou linku a pozorovala mě. Povzdechla jsem si a taky jsem se opřela o linku, naproti ní, takže jsme na sebe měly perfektní výhled.

„Nemám rodiče“ povzdechla jsem si. „Vyrůstala jsem v dětském domově“ mykla jsem rty a sklonila jsem zrak na své nohy.

„Promiň, je mi to líto“ zamumlala si smutně pod nosem.

„Nemusí“ zvedla jsem hlavu a usmála jsem se na ni. Sice to byl falešný úsměv, ale podle toho, jak se na mě podívala, můžu posoudit, že si toho nevšimla.

„A čím se vlastně živíš? Promiň, jestli ti nějak vadí, že se tolik ptám, jen už je to nějaká doba, co měl Justin normální dívku. Jsem moc ráda, že si někoho našel“ při posledních větách mé líčka nabraly červenou barvu. Ale při té první? Jsem v háji.

„Děkuju..no, víte s tou prací je to takové..“ povzdechla jsem si. „Komplikované“ divně jsem pokřivila rty a začala jsem si hrát se svými prsty. Mám ji říct, čím se živím nebo ne? Nechci ji lhát, ale nechci, aby si mě zprotivila už ze začátku.

„Jak komplikované?“ pokroutila hlavou. V tuhle chvíli mi přišla jako dost známá kamarádka, které můžu říct všechno. Ne jako matka mého přítele, kterou znám sotva několik minut.

„Stydím se za to. Ale neměla jsem jiný výběr.. víte, vyrůstat v dětském domově, kde ve vás nevěří a nepodporují vás.. už tenkrát mi bylo jasné, že nedopadnu dobře. I přes to, že sem si několikrát říkala, že bych mohla dosáhnout svých snů“ pousmála jsem se na konci.