Random Customer

part 29.

„Promiň, vím, že se to protáhlo, ale musely jsme být o samotě“ řekla jsem unaveně Justinovi, když si lehal vedle mě na postel. Teď je něco kolem páté odpoledne. Ano, celou tu dobu jsem mluvila s Mirandou. Vlastně mi ani nepřišlo, že bychom spolu mluvily několik hodin. Spíše mi to připadalo jako pár minut.

„V pohodě“ usmál se a dal si ruky kolem mého těla, díky čemu jsem se dostala do jeho objetí. „Řekneš mi to sama nebo se mám ptát?“ zamrmlal mi do vlasů.

„Utekla, protože chtěla začít nový život, tak jak psala v tom dopise, o kterém jsem ti dávno říkala“ řekla jsem a Justin nadále potichu poslouchal. „Ale nevyšlo ji to, tak se vrátila zpátky a za námi přijela, aby se omluvila“

„A to je všechno?“ v jeho hlasu šlo slyšet lehké zklamání. S jistotou můžu říct, že kvůli tomu, že jsme museli odjet z chaty.

„Jo“ odsekla jsem. Bylo pro mě těžké zapírat. „Pak jsme probíraly novinky, co se nám stalo a podobně“ zabořila jsem hlavu do jeho hrudi a propletla si s ním svou ruku.

„I o nás?“ zachraptěl a já přikývla. „Je ráda, že jsem se zbavila strachu z dalšího vztahu“

„Vážně v tom není nic jiného?“ zeptal se po chvíli ticha. „Um..ne. Proč?“ připadám si jako ten nejhorší člověk. Jsme spolu teprve tři dny a už mu lžu. A to jen kvůli Mirandě, která se jen tak objevila.

„Když odcházela, vypadala..zvláštně. Jako by se něco dělo“ mykl svými svalnatými rameny.

„Miranda byla vždycky zvláštní. A také vždycky něčím výjimečná. Je jiná než všichni ostatní, ale věř mi, že si ji zamiluješ“ usmála jsem se a přehodila si nohu přes jeho.

„I ty jsi jiná“ odtáhnul se ode mě a podíval se na mě svýma karamelovýma očima.

„Hmm, v čem?“ nadzvedla jsem pravý koutek úst.

„Máš ty nejkrásnější oči, jaké jsem kdy viděl“ přiložil ruku na mou tvář a odhrnul z ní pramínek vlasů. „Tvoje rty vypadají jako srdíčko a chutnají jako jahody“ jeho tvář se přibližovala k té mé.

Jeho dech se odrážel od mé pokožky a jeho rty se pomalu začínaly otírat o mé. „Taky jsi sebevědomá, a to se mi na holkách děsně moc líbí“ jazykem přejel po mém spodním rtu. Mé tělo se zachvělo.

„Tvoje tělo je jako od bohyně“ rukou mi přejel po stehně až k zadku, který stiskl ve své dlani. „A to nejlepší nakonec“ lehce ochutnal mé rty. „Jsi jenom moje“ aniž bych stihla vstřebat všechno, co mi zrovna řekl, znovu přitiskl své rty na mé.

 Tentokrát polibek prohloubil a dal do něj všechny emoce. Lásku, štěstí, radost. Rozpletla jsem naše spojené ruce a položila volnou ruku na jeho zátylek, za který jsem si ho přitáhla blíž. Jakmile ukončil polibek, tak jsme se od sebe odtáhli a popadávali dech.

„Miluju tě“ zašeptal, když se naše čela vzájemně dotýkala.

„Já tebe více“ zamrmlala jsem potichu se širokým úsměvem na mých rtech. Vtiskla jsem mu letmý krátký polibek a stanula jsem z postele. Přešla jsem ke skříni, kterou jsem otevřela a začala v ní hledat své modré šaty.

„Jo, málem bych zapomněl“ řekl Justin z ničeho nic. „Všechny věci co tu máš, si přenes ke mně“ jakmile to dořekl, jsem se zasekla a otočila se směrem k němu.

„Vážně?“ na mé tváři se znovu vykouzlil úsměv. Pravda, přišlo mi divné, že jsme spolu a já jsem pořád ve svém pokoji, ale byli jsme spolu teprve tři dny, a většinu z toho, jsme tady nebyli.