Tma je jen nedostatek světla [Dramione]

NIKDY TO NEPŘIZNEJ (4.KAPITOLA)

Předem upozorňuji, že tato kapitola navazuje na třetí díl. Moc se omlouvám, že je to takhle blbě. Bližší info je v kapitole Nesuď knihu podle obalu.

Draco

Nevím co se to se mnou děje. Od té doby co jsem ji odnesl na ošetřovnu na ní nemůžu přestat myslet. Jenom kvůli tomu mám dnes večer trest, pfff.

Fleshback.....

Už zase sedíme na tom nudném přeměňování. Sedím a koukám na McGonagalovou, ale nedávám pozor. Jak jinak. Jsem přece Malfoy.

Poslední dobou nedávám pozor trochu víc. Kvůli ní. Kvůli té malé mudl.... mudlovdké šmej.... šmejdce. Fuuu, proč mi to dalo tak zabrat. Měl bych jí to zase někdy říct hezky pěkně do toho jejího ksichtu. Toho ksichtu, který má tak bezchybnou pleť. Ach jo... . Měl bych se vzchopit.

,,Pane Malfoy dáváte vůbec pozor?" zeptala se ta stará vochechule.

,,Ne." odpověděl jsem s nezájmem a dál se staral o svoje.

,,Dnes, v deset, vstupní síň. Pan Filch si pro vás určitě najde nějakou práci." řekla a propalovala mě pohledem. Co si o sobě vůbec myslí, já jsem Malfoy.

Kývl jsem jakože rozumím aby neměla nějaký kecy a dál myslel na její kaštanově hnědé oči.

End of fleshback....

Už je deset, kde jen ten dědek stará věží. Proč zrovna já musím trávit páteční večer s tím trotlem.

,,Dobrý večer pane Malfoyi." řekl za mnou hlas a já se strašně lekl. Filch. Smál se na mě až byly vidět jeho žluté a křivé zuby. Fuj.

,,Tak pojďme ať to mám za sebou." řekl jsem s nezájmem a protočil oči.
,,Ještě ne pane Malfoyi. Čekáme ještě na jednoho parchanta." řekl a já začal přemýšlet, která nula dostala trest hnedka třetí den školy.

Najednou jsem uviděl kudrnaté hnědé vlasy, které mohly patřit jen jediné osobě na světě. Zrovna té osobě, kterou jsem z duše nanáviděl. Ne že bych chtěl já prostě musel. Musel jsem dělat spoustu věcí co jsem nechtěl, prostě jsem musel.

,,Co ty tady děláš?" utrhl jsem se na ní. Nesměla nic vědět. Počkat co vlastně nesmí vědět? Nic. Chovej se k ní jako dřív schazuj ji a bude ti líp.

,,Nestarej se Malfoy." řekla to s takovým zhnusením, že mě to bodlo u srdce, ale proč?

,,Jaktože nejsi na ošetřovně, to už tě pustili?" zeptal jsem se a nasadil svojí ledovou masku.

,,Jo pustili. Ještě na ošetřovně jsem se pohádala s Ronem, vyslal na něj Aquamenti a dostala jsem školní trest." protočila oči. Opět mě bodlo o srdce, ale tentokrát jsem to ignoroval.

Jen jsem pokrčil ramena a koukl se na toho dědka plesnivýho. ,,Profesor Snape potřebuje přísady do lektvarů. Tady máte seznam." podal nám dlouhej seznam všeho co máme nazbírat a já se rozloučil se spánkem.
,,Od každýho minimálně deset kusů." dodal ještě a už nás vedl ke kraji lesa.

Koukl jsem se na seznam a neměl ani nejmenší tušení co některý věci jsou. Právě proto, i když sem nevěřil, že to někdy řeknu, jsem byl rád za Hermionu.

,,Povedeš mě, protože nemám nejmenší tušení kde nebo co to je." oznámil jsem jí. ,,Tak na to zapomeň, já tu práci za tebe dělat nebudu!" rozkřikla se na mě. ,,Hou, hou divoško to jsem po tobě ani nechtěl. Jen, že mi řekneš kde to je a jak to vypadá a to je vše." řekl jsem klidně.

Až pak jsem si uvědomil co jsem to řekl za kravinu. Koukala se na mě s vytřeštěnýma očima. ,,Ok, tohle jsem oficiálně nikdy neřekl, kdyby jsi to někde řekla popřu to." řekl jsem a mrkl na ní. Pořád na mě koukala jak na zjevení.

,,O-o-o-ok, nikomu to neřeknu.Tak pojď jdeme." řekla když se konečně vzpamatovala.

A tak skončila naše konverzace a jen jsem v tichosti tři hodiny chodily po lese a něco sbíraly. Když už jsem měli vše zeptala jsem mě na něco co jsem nečekal.

,,Proč si mě odnesl na ošetřovnu? Chci říct díky, ale stejně proč?" zastavila se a já jsem na ní hleděl s vyděšením v očích.

Odvrátil jsem se, ale odpověděl. ,,Já ti to říct nemůžu. Kdybych ti to řekl, tak by se stalo něco moc špatného nejen mě, ale hlavně i tobě." řekl jsem jí a do očí se mi hrnuly slzy.

Hermiona

Zdálo se mi to nebo jsem viděla slzy. Měla jsem pocit, jako bych měla povinnost ho utěšit.

Přišla jsem blíž a chytla ho za ruce.
,,Ať se děje cokoli, bude lepší, když se někomu svěříš." řekla jsem a snažila jsem se na něj podívat.

Otočil se na mě a měl červené oči. Začal se přibližovat k mému obličeji. Když už jsme od sebe byla jenom kousek něco se muselo skazit.

,,Ne, já nemůžu." zašeptal těsně u mě a odtáhl se.

Stála jsem tam jako opařená. On stál kousek ode mě s hlavou v dlaních a těžko oddechoval.

Po chvíli, kdy jsme se oba vzpamatovali, jsme se v tichosti rozešli k hradu. Celou cestu jsem měla smíšené pocity.

Mísilo se ve mě zděšení z toho, že se mi líbí zrovna on a smutek z toho, že spolu nikdy nebudeme moct být ani kdyby chtěl. Zároveň ve mě byl adrenalin ještě z té chvíle kdy jsme se málem políbili.

Teď jsem si to uvědomila. JÁ Hermiona Grangerová jsem málem políbila MALFOYE. Nad tou myšlenkou jsem se musela usmát.

*****

Došli jsem do hradu a odnesli věci Filchovi. Každý jsme šli jiným směrem do našich kolejí.

Bylo půl druhý ráno, ale já nebyla unavená. Vlastně jsme dneska poznala někoho nového, někoho kdo to v životě neměl jednoduché a kdo si to podle mě nezaslouží. Je to jen člověk co se narodil ve špatné rodině a špatným lidem.

Tohle vše se mi honilo hlavou, když jsem seděla na parapetu v pokoji. Dneska jsem poznala citlivou stránku Draca Malfoye a nehodlala jsem to nechat jen tak. Nikdo si to nezaslouží a já se ho pokusím změnit a nenechám se ničím zastrašit ničím a nikdy. Najdu v něm toho citlivého, milého, hodného, upřímného a lehce výbušného kluka, kterého chování k němu potlačoval.

S myšlenkou na to, co zítra udělám a na chlapce s bouřkové modrýma očima jsem vstala a šla si lehnout.