Tma je jen nedostatek světla [Dramione]

VÝSLECH A MARNÉ HLEDÁNÍ

Hermiona

Přímo naproti mě šli Harry s Ronem a vypadali, že mě asi zabiju pohledem. Nedivila jsem se jim. Odešla jsem večer za profesorem a až do rána jsem se nevrátila. Ještě že o to nikdo nevěděl, jinak by mohly vzniknout nepěkný drby.

,,Hermiono Grangerová! Kde si sakra byla? My se tady stresujeme, že tě někdo unesl a nebo zabil!" rozkřikl se na mě Ron.

Já jsem si najednou vzpomněla na to, kvůli čemu jsem včera byla u profesora. Moji rodiče nejsou moji rodiče a neřekli mi to. Můj předchozí úsměv opadl.

,,N-no, já jsem si potřebovala utřídit myšlenky. J-já jsem totiž něco zjistila a mám strach z pravdy." vykoktala jsem.

,,Herm, co se stalo?" zeptal se nejistě Harry.

,,P-pan profesor mi včera řekl, že moji rodiče nejsou moji rodiče. Prý jsem z čistokrevného rodu a možná i ví, kdo jsou mí rodiče, ale neřekl mi kdo, protože si tím není jistý." vychrlila jsem frustrovaně a zajela si rukou do vlasů.

,,Mio, to je mi hrozně líto." koukal na mě soucitně Harry.

,,To je jedno. Skusím se podívat v knihovně na rodokmeny a možná se pak stavím za profesorem. Teď na to ale nechci myslet. Můžeme jít na hodinu, prosím?" zakroutila jsem nad tím hlavou.

S tímhle mi kluci nepomůžou. Tohle je můj boj s mím osudem. Doufám, že nejsem z rodiny Blacků, protože to bych byla příbuzná s Dracem a to by bylo špatné.

*****

Po vyučování, při kterém jsem stejně nedávala pozor, jsem se vydala do knihovny. Byla jsem přesvědčená o tom, že tam něco najdu, musím.

Začala jsem vytahovat jednu knížku po druhé. Člověk by nikdy neřekl, že by v kouzelnickém světě existovalo tolik čistokrevných rodů, ale ani v jednom z nich se nenacházelo jméno Hermiona.

V tu chvíli mě napadla nepěkná myšlenka. Co když se vlastně vůbec nejmenuji Hermiona? Co když je celý můj život jen jedna velká lež?

Jako by se mi celý život rozpadal. Nic co jsem o sobě věděla nebyla pravda. Jako bych ani neexistovala. Moje celé bytí je jen velký vtip. A pak mě napadla ještě jedna otázka.

Proč?

To jediné slovo, na které lidé častokrát nemají žádnou odpověď. Lidé se na ní ptají aniž by vůbec nějakou čekali, i když si jí tak moc přejí vědět.

Já si aktuálně přála vědět kdo vlastně jsem. Jistě, věděla jsem, že jsem chytrá nebelvírka, která se nebojí říct svůj názor bez ohledu na následky, ale mělo to jeden háček. Byla jsem i něčím, o čem jsem ani nevěděla, že jsem.

Unaveně jsem zaklapla knížku 'největší rody 20. století' a vydala se na pokoj. Neměla jsem hlad. Chtěla jsem jen chvíli klidu.

Jak jsem tak šla po chodbách uvědomila jsem si, že jsem si celý den nevzpomněla na Draca. Při té myšlence jsem se usmála a uvědomila jsem si, jaké mám štěstí.

Sice nevím, kdo přesně jsem, ale ať se stane cokoliv, Draco tu pro mě vždy bude. Stejně jako Harry a Ron. I když to tak vypadá, na nic v životě nejsem sama. Vždycky to bude jen můj vnitřní pocit, ale realita bude jiná, je jiná.