Tma je jen nedostatek světla [Dramione]

SLZY

Předem upozorňuju, že tahle část bude spíš taková na zamyšlení a možná i něco do života. Doufám, že to nebude nuda, ale mám takovou hrozně chytrou náladu. Tak si užijte část.
Bye

Draco

Už byl čtvrtek večer a já se celý den nedokázal soustředit. Myslel jsem jen na své zmatené pocity, na to jak moc chci dělat to co nesmím.

Jediná věc co dělám v takových chvílích je, že jdu na místo, kde můžu dělat co chci, kde můžu vyjádřit vše co cítím, můžu vyjádřit sám sebe. Nemusím mít strach, že na to někdo přijde, protože skoro nikdo o tomhle místě neví - Komnata nejvyšší potřeby. To je místo, kde odhaluju pravého Draca Malfoye.

Je po večeři a já mířím právě tam a mám co dělat, abych nezačal své víry dávat najevo dřív než je nutné.

Pomalu, ale jistě se dostávám do sedmého patra. Po cestě potkám někoho, koho teď chci vidět nejmíň a zároveň nejvíc. Ten člověk, kterého nenávidím a zároveň ho mám strašně rád. Ale tentokrát je s ním něco v nepořádku.

Ona pláče? Ano, ale proč? Mám za ní jít? Ne, Malfoy, teď ještě není čas na to abys ukazoval emoce počkej chvíli a můžeš.

Zaťal jsem ruce v pěst a počkal až Hermiona projde. Jakmile byla za rohem, už jsem do komnaty prakticky běžel.

Stoupl jsem si před zeď a představil si to jediné co mi v téhle chvíli přišlo vhodné nebo spíš to co si představuju vždycky.

Velký sál se stěnami že zrcadel a uprostřed černé křídlo. Nic víc, nic barevného, veselého nebo snad něco co by mi připomínalo to co tolik nenávidím, domov.

Pomalu otevřu oči a vidím velké dveře. Jakmile je otevřu, stojím v sále, který vypadá přesně tak, jak jsem chtěl.

Posadím se za křídlo a začnu hrát jednu smutnou písničku za druhou. Mám zavřené oči a z pod víček se mi hrnou slzy. Moje hlava je přímo přeplněná myšlenkami.

Nenávist, zlost, pohrdání, lítost, strach, a ještě něco co Draco nedokázal určit. Všechno se v něm mísilo a on nevěděl jestli má brečet a hrát nebo řvát. Vyhrála první možnost.

Proč dělá to co dělá? Může se přeci vzepřít, jako jeho příbuzná Andromeda. Tak proč sakra jen sedí a lituje se a neskusí s tím něco dělat?

Odpověď je pro něj, ale až moc jasná. Není Nebelvír. Nemá tu odvahu se postavit rodině, má z otce až příliš velký strach. Zase si vybavil, jak na něj otec používal Crucio a jak mu vyhrožovali. Nikdy nesměl mít na nic vlastní názor. ,,Musíš dělat čest svému jménu." opakovali mi pořád. Nikdy jsem neslyšel žádná slova uznání nebo jen náznak lásky.

Když nad tím přemýšlel, tak byl ten nejzbabělejší člověk co existuje.

Pohled třetí osoby

V Bradavickém hradu byli aktuálně dvě naprosto stejné a zároveň úplně rozdílné osobnosti.

Obě měli pocit, že nikam nepatří, že to můžou rovnou vzdát a skočit z astronomický věže. Každý se ale trápil kvůli v podstatě stejné věci. Kvůli osobám, na kterých jim záleželo.

Dívka zrovna plakala na chodbě v šestém patře, když zaslechla hudbu. Pomalu se vydala za zvukem až dorazila před prázdnou stěnu. Byla si jistá, že ta hudba šla zevnitř stěny, ale nikde nic nebylo.

Najednou se začala stěna měnit, až se změnila ve dveře. Hnědovlásku nenapadlo nic lepšího než ty dveře otevřít.

Když však uviděla co se za nimi skrývá a hlavně to kdo, zůstala stát s otevřenou pusou.

U křídla seděl blonďatý chlapec. Měl zavřené oči a brečel. Ty tóny co hrál byli tak srdceryvné, že to vypadalo jakoby chlapec skrz prsty propouštěl své pocity do kláves. Všechna bolest, strach, zlost, vše bylo vidět i slyšet.

Dívka pouze stála a sledovala chlapce a nemohla uvěřit, že je to on.

Hermiona

Nemohla jsem se odtrhnout pohledem. To co jsem viděla mě jen utvrdilo v mém přesvědčení, není tak zlý jak se dělá, to je dobrá zpráva.

Dokonce na chvíli zapomněla na to co se jí stalo zhruba před dvěma hodinama. Jakmile si však zas vzpomněla, začaly se jí tlačit další slzy do očí.

Fleshback

Vešla jsem do jeho kabinetu a rozhlédla se. Byla to malá útulná místnost se spoustou věcí, co nevěděla co je.

,,A slečno Grangerová. Pojďte a posaďte se možná vám teď řeknu něco co se vám vůbec nebude líbit a bude to pro vás možná šok." řekl úplně klidně. Zato Hermiona byla trochu vystrašená a zároveň zvědavá co jí chce asi profesor říct.

Pomalu došla a posadila se do křesla naproti stolu. Pokynula profesorovi hlavou aby pokračoval.

,,Dobrá, ale slibte mi, že mě během příběhu nebudete přerušovat, nechám vám prostor na otázky až na konci, rozumíte?" podíval se profesor na Hermionu. Ta opět jen přikývla.

,,Takže na začátek bych vám chtěl říct, že nejsem obyčejný kouzelník. Mám schopnost, něco jako když si metamorfomágové dokáží změnit vzhled, tak já jsem melatomág. Dokáži vidět auru, jakékoli bytosti, či věci co má něco společného s magii.

Je to tak vzácné, že v současné době tuto vlastnost má pouze deset lidí. Umožňuje nám vidět v podstatě všechny pocity a emoce člověka a zároveň i jeho povahu. A také dokážeme rozeznat čistokrevné od mudlorozených. Tato část se týká právě vás.

Už jsem o vás hodně slyšel a vím, že máte mudlovské rodiče. Můžu vám však zděli, že podle vaší aury jděte na 100% čistokrevná čarodějka. Zároveň jsem si jistý, že znám vaši matku, ale to si ještě musím zjistit zatím vám toho víc neřeknu.

Jistě si teď potřebujete protřídit myšlenky a já vám k tomu dám prostor. Uvědomuji si, že to pro vás musí být šok, ale věřte mi, že pokud je mé tušení správné tak se nemáte za co stydět a zároveň vás čeká ještě větší šok." skončil svůj monolog profesor a já na něj koukala jak na blázna.

Já jsem čistokrevná? Moji rodiče, nejsou moji rodiče? Proč? Kdo? Nevěděla jsem co říct jediné co mě napadlo bylo utéct.

Ani jsem se neohlédla a vyběhla z kabinetu.

End of fleshback

Zaregistrovala jsem, že chlapec přestal hrát a otevřel oči. Když se podíval do zrcadla na stěně a zjistil, že není sám rychle se otočil.

Ona se na něj však jen s pochopením v očích koukala a čakala na jeho reakci.

Nevěděla, že tenhle večer bude jeden z nejdůležitějších večerů v jejím životě a že to nebude rozhodně poslední rozhovor s blonďákem v komnatě.