Terčiny recenze /POZASTAVENO PŘIJÍMÁNÍ DALŠÍCH RECENZÍ/

Chci do vesmíru

Autor: LucieVilmkov

Žánr: Dobrodružné

Stav: dokončený

Anotace: Já to tady nemůžu psát hned na začátku, když nevím jak ty kapitoly budou vypadat takže nic :'(

-> Myslím, že teď, když už jsi příběh dokončila, by bylo dobré tam alespoň krátkou anotaci napsat :)

Cover: Co se coveru týče, myslím, že by to na něj chtělo napsat alespoň název příběhu. Nevadilo by ani se tam pod to ještě podepsat jako autor. Pokud budeš chtít, klidně ti s nějakým coverem pomůžu a pořádně ho vyšperkujeme. :)

No a teď ke kladům, záporům a gramatice. Budu to psát všechno tak nějak do jednoho, alel bude to přehledné, takže neboj.

- Úvod:
1. Upřímně, úvod je úplně k ničemu. Nic se z toho nedozvíme. Nebo takhle, nedozvíme se nic zajímavého a důležitého. Pokud chceš psát seznamovací úvod, tak to dej celé do kontextu, aby to čtenáře alespoň malinko oslovilo.
2. Neděláš na koncích vět tečky!
3. Miluje svou rodinu má sestru a ta píše na wattpad
-> Má to být takhle: Miluje svou rodinu, má sestru, která píše na Wattpad. 

- 1. kapitola: Vůbec nechápu smysl toho, abys nechala dvě naprosto kraťoučké věty, které jsou mimochodem úplně o ničem, v er-formě. Pak dam dáš to tvé oblíbené "Z pohledu Lucy" a píšeš v ich-formě. Pak celé to, co následuje je úplně nezáživné, úplně nezajímavé.

- 2. kapitola:
"Lucy vstávej", křičí máma. I když je sobota a 8:00 hodin. 
-> Nebylo by to lepší takhle?: "Lucy, vstávej!" křičí na mě máma, i když je sobota osm hodin ráno. -> Je to úplně jednoduchá úprava textu a myslím, že by se to hned četlo lépe.

- 2. kapitola:

Obsah devadesáti procent celé kapitoly jsou jen obrázky vložené do úplně kraťoučkého textu. Sedm nějakých obrázků z vesmíru a pak (úplně mimo mísu) pennyboard. Vážně nejsem zastánce obrázků v textu. Dost mi vadí, když je tam jeden, ale tady jich je hned 8! Vlastně je to další kapitola o ničem, ze které se člověk nic nedozví.

- 3. kapitola:

" Steph, už je TVOJE TVÁŘ MÁ ZNÁMÝ HLAS. Jo, jo už jdu." řekla Steph a šli jsme koukat.
- Tak k téhle větě mám hnedka několik výhrad:
1. Když chceš něco zvýraznit nebo zdůraznit, nepiš to velkým písmem. Čtenář vždy pochopí, co je důležité.
2. Píšeš blbě přímou řeč. Pak napíšu, jak by ta věta měla být správně i s přímou řečí.

3. Kdo je Steph? Vůbec jsme se nedozvěděli, kdo to vlastně je. Chtělo by to tam napsat. 
4. ...šli jsme koukat. -> ...šly jsme koukat. - Na konci slova šly musí být tvrdé y! Proč? Protože se jedná jen o ženy.
5. Mám pocit, že jsi spojila dvě přímé řeči dohromady. Neměla to snad říkat dvě děvčata? To "Jo, jo už jdu." Měla říkat už zase další, ne? Tohle jsi v této kapitole provedla hned několikrát a působí to opravdu špatně. 
-> Jak by to mělo být správně a jak bych to trochu opravila já:
"Steph, už dávají Tvoje tvář má známý hlas!" volala na mě s plnou pusou popcornu, zatímco hypnotizovala obrazovku. "Jo jo, už jdu," odpověděla jsem Steph a šla se za ní koukat. 
-> Nezní to náhodou lépe? A není to nic těžkého. Zkus si to třeba přečíst nahlas a ono ti možná naskočí něco, co by se hodilo do kontextu lépe.

- Pak taky, pokud chceš vyjádřit její vlastní rozhovor, nedávej to do uvozovek. Přemýšlím, který příběh by ti to mohl dobře ukázat a řekla bych, že je to Život Chantelle Jacksonové nebo Eliot. Tyhle příběhy jsou založené hlavně na myšlenkách a jejich zpracování je naprosto geniální, tak se na ně zkus podívat. 

Pak taky, jestli si nejsi jistá s přímou řečí, čti. Čti příběhy, které jsou tady na wattpadu na vysokých příčkách, málokdy tam narazím na příběhy, které by měly špatně přímou řeč. Jinak, úžasně píše spisovatelka Manalahope, která dokáže dokonale využívat i přímé řeči. Pak jsem taky dělala několik recenzí na opravdu pěkné příběhy, které měly skvěle psanou i přímou řeč. Opravdu čti, aby se ti to vrylo do paměti. Vážně to pomáhá. 

Pak se taky samozřejmě můžeš kouknout na internet, kde jsou toho kvanta a určitě bys našla nějaké vysvětlení, díky kterému by ti to vše mohlo lépe sednout.

- Taky nepoužívej tři vykřičníky (!!!). Chápu, že tím chceš dát najevo to velké "pozor", ale není to dobré. Něco jiného je to u tří teček. Tři tečky vyjadřují jakousi pomlku nebo přestávku v textu, jestli mě chápeš. Je to takové odmlčení a běžně se to používá i v tištěných dílech. Tři vykřičníky však nikde nenajdeš!

- 4. kapitola: Napsala jsi "Néeeeeeeeeee" přesně s jedenácti písmenky E. Nestačilo by tam napsat jen jedno? A pak k tomu dát třeba vykřičník, aby se to trošičku zdůraznilo?: "Né!"

- 4. kapitola: Přírodověda se píše s malým písmenkem na začátku. Všechny školní předměty jsou obecné názvy, ne vlastní, tudíž je na jejich začátku vždy malé písmenko. Samozřejmě je výjimkou to, když je toto slovo na začátku věty, což v tvém případě rozhodně nebylo.

- 4. kapitola: Je lepší psát číslice slovy.

Dál jsem to bohužel nečetla, za což se omlouvám. Příběh je ale plný chyb, nesmyslných vět, špatné přímé řeči a hlavně to pro čtenáře není vůbec zajímavé. 

Moc se ti omlouvám za přílišnou kritiku, ale taková už někdy recenze bývá. Doufám, že jsem tě tím nějak nenaštvala a vezmeš si tyto věci k srdci.

Hodnotit příběh asi nemá cenu... Bohužel. 

Chci jen ještě nakonec říct, že jsem ochotná ti jakkoli pomoci nebo tak. Pokud budeš mít jakékoli otázky, tak se klidně ptej. :)