Terčiny recenze /POZASTAVENO PŘIJÍMÁNÍ DALŠÍCH RECENZÍ/

Poslední druid

Autor: Irethis

Žánr: Fantasy

Umístění: 2. ve fantasy

Stav: Rozpracovaný

Anotace: Před lety, za dob, kdy lidé na tržnicích měnili pytle mouky za zvěřinu, existovali výjimeční lidé. Lidé se schopnostmi proměnit se ve zvíře, tzv. Druidi. Tito napůl lidé, napůl zvířata chránila království po celé zemi, ale jak technický pokrok narůstal, mizeli.Kira je mladá dívka z Norska, 21.století. Jejím osudem je stát se jedním z druidů.Opravdu druidi už nežijí? A jestli ano, proč se skrývají?

Autorčina anotace: Příběh se odehrává v Norsku, což mě přijde originální. Mladá dívka Kira se seznamuje se záhadným chlapcem Adrianem poté, co se sama o sobě dovídá nemalé překvapení - to, že patří mezi druidy, komunitu lidí žijící v obyčejném světě, avšak se zvláštními schopnostmi jako proměna ve zvíře a telepatie. Lidé jako Kira se skrývají, vedou vlastní školy a tréninkové jednotky. Na scénu přichází klany, speciální jednotky určené k udržování míru, utajení a připravení k boji když je třeba.Příběh je podle mě oblíbený, čtenář nikdy neví, co čekat. Kiře se najednou promíchá osobní život s profesním i studijním a k tomu přichází příslib blížící se války.

Klady, zápory, gramatika:

+ Musím tě hnedka na začátek pochválit za popis! Jak u spousty recenzí píšu, chybí mi v nich popis postav. Ty jsi hned do třetího odstavce v první kapitole skvěle zakomponovala popis jedné postavy. Opravdu se mi to líbí a hned to dodá příběhu na barevnosti. Opravdu super. Rozhodla jsem se čtenářům těchto recenzí ukázat ten tvůj odstavec, protože si myslím, že už i to by nejednoho člověka mohlo nalákat na přečtení tvého příběhu. Tak tady to je:
Muž, jehož vlasy jsou černé jako sama noc, promluví k davu v hale. Vedle něj stojí o něco nižší žena, na autoritě jí to ale neubírá. Bílé vlasy má sepnuté do culíku. Nyní je řada na ní, aby promluvila. hlas má pevný a plný síly.
-> Opravdu mě moc potěšilo, že jsi takovéhle náznaky vzhledu postav dala hned na začátku.

- V některých případech by to chtělo trochu rozvinout přímou řeč. Myslím to tak, že když napíšeš přímou řeč, bylo by dobré dát za ní i dodatek. Ano, ve většině případů to máš, ale někdy mi to tam chybí. Vždy říkám, že bez dodatku by měly být maximálně dvě věty po sobě. Možná je to jen můj osobní názor a s ostatními se s touto myšlenkou budu rozcházet, ale stojím si za svém. Teď ti dám příklad z tvého příběhu (hned prolog). Napíši to už tak, jak bych to rozvinula, jelikož ty máš tyto přímé řeči úplně holé. Jde o čtyři věty hned po sobě.
-> "Proto vás jménem celé smečky žádám o jediné: vyhýbejte se lidem a neproměňujte se, pokud to není nezbytně nutné," provolala silným hlasem, což způsobilo neklidné šuškání mezi posluchači.
"Jak máme chránit zemi, když se nemůžeme proměňovat?" postavila se žena vpředu a nechápavě hleděla na ženu s culíkem.
"Ano, proč se lidem neukázat? Chráníme je, nejsme nebezpeční!" zvolal hlubokým hlasem postarší muž, jež vystoupil z davu o kus dále.
"Nepochopí to! Vidí v nás zrůdy!" zvolala opět rezolutně žena na pódiu. 
-> Myslím si, že tak nějak by to bylo lepší. Trošku dát čtenáři pojem o tom, co se právě děje. Někdy nestačí znát jen dialog, někdy je potřeba vědět i prvky neverbální komunikace.

- Číslice se píšou slovy! Výjimkou jsou letopočty nebo přesný datum jako 1.června 2017.

U tebe to bylo u minut. Napsala jsi, že si necháváš čas na dospání 5 nebo 15 minut, což by mělo být takhle: pět nebo patnáct minut. Bylo by to mnohem takhle. Ano, pokud by to bylo nějaké strašně dlouhé číslo, tak by se to dalo pominout, ale takovéhle lehké číslice rozepisuj.