Love or Bet?

-2-

Abigail

Jsem tu úplně sama. Bez nikoho. Moje máma je zase někde v tahu. Jako obvykle. Někde se nalejvá s jejíma ''kamarádama''.

Zítra je zase škola. Jaká smůla.

Je něco kolem desáté večer a já ležím ve vaně, bloumám v moji mysli nad tim proč zrovna já mám takový život. Jako bych někomu něco provedla. Ale co? Neměl by místo mě trpět někdo, kdo opravdu nějaké špatné věci udělal?

Ráno jsem se probudila . Ve vaně... A no já jsem opravdu usnula ve vaně.

Oblékla jsem se tak aby mi nebylo horko, ale aby mi zase nebyla zima. Sice je září, ale přeci jen už není takové teplo jako o prázdninách. Decentně jsem se namalovala, vzala batoh s učením a šla se nasnídat.

Z lednice jsem si vzala jogurt. Neměla jsem sice na nic chuť, ale něco jsem sníst musela. No, stejně jsem to vyhodila, tak jsem si vzala na cestu nebo na svačinu jablko a vypila čaj. Miluju čaj...

Do školy chodím pěšky. Abych si ještě před začátkem školy utřídila v parku myšlenky.

Došla jsem do školy a pravě poprvé zazvonilo. Šla jsem si tedy dát věci do skřínky a vzala učení. Šla jsem do třídy, když v tom mi někdo podrazil nohy. Byli to ty fifleny ode mě ze třídy. Amy, Claudia a Julliet. Jak já je nenávidím. Akorát mě jen šikanujou a urážej.

Zvedla jsem se. ,,Co ty tady děláš ty krávo blbá, pořád si ještě neskončila se svojí mámou jako bezdomovec?'' řekl mi svým jedovatým tonem a všichni okolo se začali smát.

Jako bych to neříkal. Pořád jenom všechny okolo sebe, především mě uráží, ale ničeho si neváží.

Hodila jsem na ni nenávistný pohled a dál jí ignorovala.

Sedla jsem si úplně do zadní lavice k oknu. Vždycky když bereme něco nudného, tak se koukám z okna a zase přemýšlím. Ano zase a zase přemýšlím. Někdy si říkám že pořád přemýšlím...

Když zazvonilo podruhé, pan učitel Clarks vešel do tříd a začal nám vyprávět nějaký nezáživné věci z dějepisu. Tak jsem se otočila k oknu a koukala ven na ulic. zrovna začalo pršet. Koukala jsem se jak kapky stékají po okně. Jak jsou volné a mohou si dělat co chtějí, Nikdo jim nic neříká. Níkdo jim nic nepřikazuje a nikdo je nemlátí.

No, přeci jen si někdy říkám, že kapky deště pořád brečí. Vypadají jako kapky slz, jakoby ty mraky brečeli. Někdy mi připadá, že jsem stejná jako mraky na nebi. Sice s tou vyjímkou že nejsem nikdy veselá, jako oni. Když je slunečný den, vypadají jakoby byli šťastný a to já nejsem.....

Zazvonilo. Já jsem leknutím nadskočila a všichni se na mě otočila. Tak jsem se sehnula k batohu, vzala jsem si ho na záda a vyšla ze třídy ke skřínce, abych si mohla vzít věci na další hodinu.

Zrovna jsme měli matiku a já jsem se modlila, aby mě učitelka Marksová nevyzkoušela.

Šla jsem potichu davem lidí po chodbě, jako tělo bez duše. Ostatní si mě nevšímali ani o mě nezavadili pohledem a mě to bylo jedno.

Ne, nemám ani jednoho kamaráda. Všichni se mi posmívají, urážejí a myslí si že jsem pod jejich úroveň.

Zazvonilo na hodinu, ale já jsem neměl dost síly, abych běžela a stihla hodinu. Asi si teď říkáte z čeho nemám sílu? A je to z toho že nemám nikoho s kým bych se třeba jen na chvilku zasmála, zažila nějaké zážitky a užívala si život. Ale ne, já se s nikým nebavím, všichni mě nenávidí. A já prostě nemám chuť do života, radši bych tu ani nebyla

Najednou mě někdo chytil za zápěstí a natlačil na stěnu. Ten druhej mi začal dávát pěsti do břicha a začal na mě řvát. ,,Ty děvko jedna. Dlouho jsme si nepopovídli.'' Už jsem ho ani moc nevnímal, protože jak jsem byla slabá a ještě k tomu mě mlátil, už jsem nezvládla sebemenší pohyb. Pomalu se mi zavírali oči.

Ten druhej se na mě tak jako koukal. Lítostivě? Ale nic neudělala. Ani tomu klukovi co mě bil nic neřekl. No, že se ještě dívím.

,,Co?'' zařval na mě Michael, teda myslím že se tak jmenuje a ten druhej se jmenuje Jacob. Jo to jsou dva frajírci který chodí se mnou na školu, ale o stupeň víš.

,,Myslíš si že tě jen tak nechám chodit si tady jako královna prostředkem chodby?'' Já a královna jo? To se zbláznil ne? Já ta která je tady všemi šikanovaná, si tady chodí jako královna? Tak na tohle už jsem prostě neměla sílu, sjela jsem po skřínce a začal padat do bezvědomí.

Ještě do mě párkrát kopnul, flusnul na mě a i s tím jeho kamarádíčkem Jacobem odešel.

Jacob

Ha. Právě jsme zas a znovu zbili s Michaelem tu blbku Abigil. Jo dobře přiznávám, že už mi jí je líto, jak jí pořád do kola bijeme urážíme . Protože pořád jen chodí po škole jako tělo bez duše, s nikým se nebaví, nikoho nevnímá, všechny ignoruje a mi jí mezi tim bijeme jako nějakého plyšáka, kterej nic necítí. Při tom je tak křehká a krásná...

Počkat, počkat, počkat. Co to melu. Přece nebudu o tý děvce říkat že je bůh ví jak krásná. Je to jen a pouze mrcha. Krásná je například Am a Jul a ne ta kráva Abigail.

Omluvám se za chyby. Zatím nic moc, ale budu se snažit zlepšovat.                                           Jsem neskutečně moc ráda za každý vote, koment a hlas:*