Všechno Lidské

2. V Zapomnění

Bylo ráno. Přála bych si, abych mohla říct, jak nádherné bylo ranní světlo jež se skrz okenní sklo vlévalo do mého pokoje. Jenže můj pokoj se nachází v podzemí, daleko od zemského povrchu a daleko od lidí.
To ráno bylo vše v pořádku. A měl to být ten nejdůležitější den mého života, totiž mé osmnáctiny.
Měla jsem vstoupit do Půlkruhu a ujmout se tak poslání matky, střežit a třídit tok vzpomínek v lidských myslích.
Pro tento slavnostní den jsem se oblékla do dlouhých šatů z průhledné látky, jež byly posety flitry a cvočky. Koncentrace flitru na hrudníku zakrývala vše potřebné a spodní kalhotky pleťové barvy jakbysmet.
Vše doplňoval zlatý pásek a dlouhá vlečka. V uších mi visely stříbrné náušnice ve tvaru diamantových mořských ježků.
Mé nepřirozeně blond vlasy kontrastovaly s řeckou, opálenou kůží.
Barvu kadeře jsem zdědila po matce, zatímco bratr a sestra mají vlasy tmavě hnědé až černé, jako většina Řeků. Otec tvrdil, že je platina pozůstatek řeckých bohyň a tak jen zdůrazňuje jedinečnost mého a matčina talentu.

Rizpah, má starší sestra do Půlkruhu patřila už rok. Oblékla si na můj obřad rudé šaty s nepatrným výstřihem, které byly ve předu nad kolena a v zádu sahaly ke kotníkům. Zvolila pár jednoduchých, zlatých šperků a obyčejně kudrnaté vlasy měla vyžehlené.
,, Nemusíš se ničeho obávat" šeptala mi, když urovnávala látku mých šatů na zádech.
,, Já vím Rizpah. Ale víš, přesto že je tento den tak důležitý a nádherný...mám pocit, jakoby se něco mělo pokazit" vyřkla jsem své obavy a stiskla v dlani pevněji malý šedý kamínek. Našla jsem jej dnes ráno na polštáři, jako svůj narozeninový dar od matky. Talisman zobrazoval její moc a teď bude provázet tu moji.
,, Mnemosyne" oslovil mě Thanatos, co zrovna vešel do místnosti. ,, Nezapomínej - taky jak bys mohla-" zasmál se a povytáhl mé ústní koutky o trošku víš, ,,že vidíš pouze do minulosti. Budoucnost ti vzpomínky nenabídnou" konstatoval a mě nezbývalo nic jiného, než s ním souhlasit.
,, Předvídavost nepatří do Půlkruhu, vzpomínáš? Chieko je příliš nespolehlivý - stejně jako jeho předtuchy" podotkla sestra a připla bratrovi kvítek na kapsu obleku.
Chieko byl jedním ze samotářů a nikdo jej už roky neviděl od jeho návratu do rodného Tokia.
Snažil se vstoupit do Půlkruhu, ale Frodine a Kumani jej zamítli.
Matka nešťastného chlapce utěšila a řekla, že je jeho dar pro Půlkruh příliš vzácný.
,, Co když ten rituál pokazím?"naléhala jsem, jen aby mě dále přesvědčovali. Chtěla jsem si užít poslední chvilky se starším bratrem a sestrou jako rodina, dokud mě ochraňují. Jakmile se totiž stanu vládkyní vzpomínek, už to prý nebudu potřebovat a mí sourozenci budou mí kolegové.
,, Stačí jen zvednout ruce k obloze a užívat si energie, kterou vlastníš" usmála se Rizpah a sepla mi dva pramínky vzadu hlavy sponkou.
,, Nechápu, čeho se tak bojíš. Jsi vládkyní vzpomínek a to nejen svých vlastních. Jsi lepší, než kdy byla matka" rýpl do mě Thanatos a se sestrou se na sebe ušklíbli.
Ani nevěděli, že právě uhodil hřebík na hlavičku.
To kvůli matce jsem se tolik trápila.

Už před třemi lety, když Thanatos přebíral svou moc, byl otec očistěn.
Logicky nemůžou na světě být dva držitelé jedné moci a očista je způsob, kterým se daru zbavuje.
Aby však nedocházelo k rivalitě, musí být bývalí členi vyhnáni. Umřít nemohou, jak byste asi zabili Pána smrti?
Otec před bratrovým obřadem předstoupil před Frodine a Kumaniho v doprovodu mojí matky.
Na celou scenérií nerada vzpomínám. Trhá mi srdce, protože je jedinou vzpomínkou, ve které jsem zaslouženě poznala celou řádu emocí a pocitů, jako nikdy předtím.

Můj otec stojí ve "středu" Půlkruhu, tváří v tvář matce. Po její pravici stojí stařenka Frodine a po levici mladý černošský chlapec Kumani.
Za nimi stojí tři mládí lidé: chlapec v černém obleku, který je k nepoznání od obleku jeho otce. Chlapec čeká na předání moci a na poslední rozloučení. Vedle něj dvě dívky, první, o dva roky mladší, s kudrnatými vlasy a tmavými rty, na sobě černé šaty bez ramínek a sukní po kolena s mnoha spodničkami. Za ruku jí tiskne 15ti letá dívenka s platinovými vlasy, oblečena v černých šatech s vlnitou krajkou na rukávech a sukni. Po tvářích jí stékají slzy.
Frodine pokyne Thanatosovi aby předstoupil. Chlapec křečovitě sevře pěsti a udělá pár desítek kroků, než se zastaví před svým otcem.
Muž sáhne do kapsy tmavého saka a vytáhne černý amulet, který vloží do synovy nastavené dlaně. Věnuje mu povzbudivý úsměv a poplácá po paži. Chlapec se vrátí na své místo a směrem k otci výročí tmavovláska. Věnuje mu letmý polibek na tvář a on ji na oplátku sevře v náručí.
Když se i ona vrátí vedle bratra, Kumani pokyne nejmladší dívce aby se také rozloučila. Dívenka propukne v pláč a zaboří obličej do sestřiných šatů.
Frodine tedy kývne na znamení, že obřad očisty začíná. Předstoupí před odsouzeného a vytáhne z kapsy svůj amulet. Placatý kamínek září barvami od červené po zelenou, přes tmavě po modrou až k šedé. Barvy představují fáze života. Narození, dětství, dospělost, střední léta a stáří. Frodine, vládkyně věku, obdarovává otce novými lety na zemi.
Vezme otce za ruku a jeho dlaň přitiskne na povrch minerálu. ,, Až projdeš branou, staneš se znova mladým".
Stařena si vymění místo s africkým chlapcem. Sáhne otci na čelo a z jeho dlaně vyzařuje žlutá barva zastaralého papíru. ,, Až projdeš branou, tvůj osud se změní" prozvoní jeho hlas celé nádvoří ruiny.
Mužova žena předstoupí jako poslední. Místo amuletu nebo dlaně na čelo jej však políbí na rty.
Poslední polibek pro krále smrti od jeho královny vzpomínek.
,, Až projdeš bránou" vysloví žena tradiční slova a hlas se jí třese, ,,zapomeneš na život, který jsi dosud měl a na všechny, kdo byli jeho součástí. Začneš nový život a magický lov nových vzpomínek na cestě nových let k novému osudu."