Had [PŘIPRAVENO K HODNOCENÍ]

9. 1. 1990

Sedím na promrzlé trávě v zahradách Louveru. Ten sen o matce, otci a hadovi.. jakoby to nebyl sen. Jakoby... se vážně vše stalo.

Nesnáším tuhle roční dobu. Nesnáším celou Paříž, kromě Eiffelovy věže... vlastně... co tady vůbec dělám? A jsem vůbec v Louveru? Jsem vůbec v Paříži? Jsem vůbec ve Francii?

"Ahoj!" Rychle se otočím. Stojí tam asi stejně stará holčička. Vypadá... skoro jako já. Kdo je to? "Jsem ty... znám tvé myšlenky. A ano. Stále jsi v Paříži. Ale dlouho tu nezůstaneš. Nesmíš!"

"Jak... hele nech mě. Zrovna se..." a nedopovím to.

"Vzpamatováváš ze všech těch věcí, včetně toho hada." Jak to sakra...

"Dobře... proč mám vypadnout z Paříže?" Je to trochu divný když se zamyslím...

"Tvůj otec tě chce zabít." Moje "dvojče" ví nějak hodně.

"Eh.. a jak to sakra víš?" Jako vážně se mi začíná dělat špatně.

"Já žila celou dobu místo tebe u něj. Když tě však uviděl tady, došlu mu, proč tvoje mamka tak spěchala s předáním u sociálky. Celou dobu mu tajila, že jsme z dvojčat. Jelikož je celkem neurotický, rozhodl se matku zabít... já..." a rozpláče se. Já s ní...