"Říkala jsi, že mě v tom nenecháš!" každý den mi říkala, že mě v ničem nenechá. Nikdy mě neopustí, nikdy nic. Nikdy to nedodržela a já jí slepě věřila. Vyměnila mě za jinou. Tenhle deník mi nijak nepomáhá, ale dala mi ho. Jediná věc, co mi od ní udě...
Vánoce, prožité na ulici konečně odvál čas a já slavím další rok živá. Živá, ale zmrzlá až na kost. Ale mně je to jedno. Tento den je jeden z mých nejoblíbenějších. Nejen že přežívám, ale jedině v tenhle den mám nejlepší vzpomínky. Jedině na tenhle den si celý rok šetřím Franky na výhled z Eiffelovy věže.
Platím poslední Frank u nevrlé prodavačky, co by nejraději zůstala doma se svou... No nic. Každopádně, stoupám vzhůru ve výtahu na nejslavnější krásu Paříže, a vlastně i celého světa. Sama stoupám vzhůru a uvědomuji si, že to vlastně kvůli mně ta prodavačka zůstává na místě. Ale já mám také právo zůstat v tento den šťastná. Nebo spíš v tuto noc.
Přesně o půlnoci se na náměstí sejde téměř celá Paříž a pouští ohňostroj. Já sedím na železné podlaze samé špičky Eiffelovy věže a kreslím. Kreslím Pařížské ohňostroje. Ohňostroje, které pro mě znamenají celý můj život. Přesně týden po mých narozeninách mé oči poprvé spatřily tyto ohňostroje přesně na tomto místě. Má "rodina", jestli se tomu tak dá říkat, nesnášela společnost a proto mě brala sem. Jedině z tohoto místa si pamatuji maminčin obličej. Šťastný maminčin obličej. Taťka ji zřejmě opustil ještě před mým narozením. Nikdy poté jsem ji neviděla. Nikdy. Ale jedině v tomhle dní mám nejhezčí vzpomínky na své "dětství". Díky mami...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
![Had [PŘIPRAVENO K HODNOCENÍ]](https://img.wattpad.com/cover/88026327-64-k196348.jpg)