Následující zbytek týdne byl jednotvárný. Harry a Dudley každé ráno chodili běhat, Harry poté trávil den prací na zahradě, kam s sebou často bral Sandy a povídal si s ní. Po večerech si četl ve svých nových knihách nebo dělal domácí úkoly. Sandy s ním teď byla i v noci. Spával, zatímco ji měl obtočenou kolem paže. Kdykoliv ji na ruce neměl, připadal si podivně. Když ji poprvé přinesl k sobě do pokoje, byla trošku nervózní, jakmile zahlédla Hedviku. "Přinesl jsi mě sem abys mě zabil ?" zeptala se. Harry se na ni podíval. "Ne, to je moje domácí sova Hedvika. Nosí poštu. Je schopná najít kohokoliv kdekoliv ve světě a dodat mu dopis, i když zrovna nevím, kde se nachází. Všechny poštovní sovy to dovedou. " "Půsssobivé," zasyčela nepřesvědčeně Sandy. "Takže ty už máš domácího mazlíčka," ozvala se ublíženě. "No, Hedvika mi zajišťuje spojení a já se na oplátku o ni starám a krmím ji. Takže ona je spíš něco jako zaměstnanec než domácí zvíře." Náhle ho napadalo, že to není moc odlišné uspořádání jako mají domácí skřítci, kteří jsou podle Hermiony neprávem zotročeni. "Myslel jsem si, že nechceš být moje domácí zvířátko?" "Nechci. Ale nechci být ani zaměstnanec. Takže kdo jsem?" Harry se na ni zamyšleně díval. "Co takhle moje spolubydlící?" "Co je to spolubydlící?" "To je označení pro lidi, kteří spolu bydlí. Obvykle to jsou přátelé." "A co přátelé?" "Co je s nimi?" "Proč jsi mi nejdřív nabídl abych byla tvoje spolubydlící a ne přítel?" "Já... já nevím. Jsi moje přítelkyně Sandy? Byl bych moc rád." "Ano, jsem tvoje přítelkyně Harry Pottere."
Asi týden a půl po jeho narozeninách se Harry chystal jít po večeři nahoru, když někdo zazvonil u dveří. Bez přemýšlení vyhrkl "Já otevřu!" a stiskl kliku. Byl to Snape. Harry okamžitě zařval a uskočil, Snape byl ta poslední osoba kterou by očekával na Zobí ulici. Očividně se pokoušel obléct jako mudla – něco, co Harry u něj nikdy neviděl. Bohužel se jeho oblečení do Surrey nehodilo. Byl oblečen jako někdo z afrického safari, od pohorek až po helmu se sítí proti moskytům. U pasu měl dokonce i mačetu, ačkoliv si Harry všiml, že na druhé straně mu visí kouzelnická hůlka. Jeho nohy mezi khaki šortkami a ponožkami byly smrtelně bledé, čímž poukazovali na skutečnost, že nikdy v životě na safari nebyl. Splihlé černé vlasy měl svázané pod helmou do ohonu. Harry zůstal stát a nevěřícně na něj zíral. "Také Vás rád vidím, Pottere," zavrčel. Harry rychle o krok ustoupil. Snape opatrně vešel dovnitř, dívaje se nedůvěřivě kolem dokola, jakoby očekával nějaký útok lustru na stropě nebo květin naaranžovaných na stole v hale. Potom ho následoval velký černý pes a Harry si vydechl úlevou. "Siriusi! Díky bohu!" Ale jeho kmotr se nepřeměnil do lidské podoby. Nedůvěřivě se rozhlédl a pak kývl na Snapa, který šel zpátky ven a vyzval nějaké další lidi stojící v hloučku na zápraží, aby šli dovnitř. Lidé vešli do domu – byla to Hermiona a její rodiče. Harry byl stejně šokovaný, jako když prve viděl ve dveřích Snapea. "Hermiono!" bylo to jediné, co byl schopen říct. Celá rodina Grangerových vypadala, jakoby se přes ně přehnalo tornádo. Všichni vrávorali pod tíhou jejich zavazadel, která s sebou pravděpodobně vláčeli z Anglie do Řecka a Bulharska. Všiml si, že Hermiona vypadá zvlášť vyčerpaně, i když se jí nemohl podívat do očí, protože na nich měla černé brýle. Byla oblečena do džínových šortek dosahujících ke kolenům. Do nich měla zastrčené velké bílé tričko s krátkým rukávem s bílo-modrou řeckou vlajkou a na nohách měla obuté prošlapané turistické boty. Všichni vypadali poněkud zaprášeně, jakoby sem šli z Bulharska pěšky. Harry je uvedl do obývacího pokoje a zavřel přední dveře. Dudley a jeho rodiče nyní stáli v hale, nedůvěřivě zírali na podivnou tlupu, která přepadla jejich dům. "Podívejte se... " říkal právě Harryho strýček když vcházel s tetou Petunií a Dudleym v závěsu do obývacího pokoje. Náhle se Sirius proměnil z černého psa na člověka a teta Petunie se s výkřikem přikrčila za svého manžela. Sirius si ze zad ometl nějaký prach a urovnal rozcuchané vlasy. "Dovolte mi abych se představil," řekl, nabízeje při tom svou ruku Vernonu Dursleymu. "Jsem Sirius Black, Harryho kmotr. Už jsme se potkali." Vernon Dursley se schoulil, odmítaje se dotknout Siriusovy nabízené ruky. Náhle předstoupil Dudley, stiskl mu ruku, pevně jí potřásl a autoritativním hlasem řekl, "Dudley Dursley" Sirius se na Dudleyho usmál a Harry Dudleymu věnoval uznalé přikývnutí. Pak si všiml, že se Dudley dívá na Hermionu. "Velice se omlouváme, že jsme k Vám vpadli tak bez ohlášení, ale jedná se o stav nejvyšší nouze. Zatímco byli Grangerovi v Bulharsku, někdo se pokusil o únos. Zlí kouzelníci zkoušeli unést Hermionu." Harry na ni šokovaně pohlédl – seděla s kamenným obličejem, pořád s tmavými brýlemi na očích. "Viktoru Krumovi se podařilo překazit jejich plán únosu, ale předtím je Hermiona slyšela mluvit o tom, že instrukce dostanou od někoho jménem Lucius." Udělal přestávku, aby toto sdělení všichni strávili. "Myslím, že všichni víme o koho se jedná." Dursleyovi němě zavrtěli hlavami, nemajíce představu o čem Sirius mluví. Vypadali, jako by si přáli, aby Sirius a zbytek těch podivných lidí opustili jejich dům. Hermionina matka seděla hned vedle ní, objímala ji pažemi a pokoušela se ji k sobě přivinout. Hermiona to odmítla a opět se posadila vzpřímeně, aby nevypadala jako ufňukaný rozmazlenec. "Cestoval jsem s Grangerovými z Řecka do Bulharska, ale poté, co se stal ten únos jsem se spojil s profesorem Snapem. Mluvili jsme s ředitelem Bradavické školy, který si myslí, že zde je pro Hermionu to nejbezpečnější místo dokud nezačne škola. Její rodiče budou ukryti pro jejich vlastní bezpečí – už byla přijata příslušná opatření." Grangerovi vypadali, že je to nepotěšilo. "My... my máme pro Vás šek. K pokrytí nákladů za Hermionin pokoj a stravu na zbytek léta," řekla Hermionina maminka Dursleyovým. Harry viděl, jak jeho tetě zasvítily oči. Teta Petunie zřídka odmítla peníze a Grangerovi vypadali docela normálně, když pomineme fakt, že cestovali ve společnosti Siriuse a Snapea. "Může tady zůstat?" zeptal se Sirius Dursleyových. Ti vypadali, že se obávají odmítnout. Vernon Dursley nepatrně přikývl, pan Granger vytáhl šekovou knížku a začal vyplňovat šek. Podal ho Harrymu strýci, který vytřeštil oči a náhle vypadal jakoby se probudil. "Harry!" vyštěkl. "Odnes zavazadla tvé přítelkyně do hostinského pokoje!" prakticky vytrhl panu Grangerovi šek z ruky, čímž ho málem povalil. Harry posbíral Hermionina zavazadla a řekl jí: "Tvůj pokoj je nahoře." Přikývla a následovala ho do haly. Sirius se proměnil zpět na psa a vyvolal tím další jekot tety Petunie. Snape a Grangerovi se přesunuli do haly s velkým černým psem. "Děkuji Vám, pane a paní Dursleyovi," řekl Snape podlézavým hlasem, jakoby mu konverzování s mudly bylo neobyčejně odporné. "Nyní Vás opustíme." Jakmile se za nimi zavřely dveře, Harry a Hermiona pokračovali nahoru do schodů. Stále držela hlavu vzpřímeně. Harry položil kufry, aby mohl otevřít dveře, potom je zase sebral, rozsvítil světlo a vyzval Hermionu, aby vešla dovnitř. Šel hned za ní, položil zavazadla na postel, obrátil se k ní a opatrně ji pozoroval. V pokoji nastalo ticho. Najednou Hermiona zašeptala, "Zavři dveře." Harry je zavřel a Hermiona si okamžitě strhla tmavé brýle z obličeje, odhalujíc tak oči červené od pláče. "Ach, Harry!" Přišla k Harrymu, ovinula mu paže kolem pasu a vzlykala na jeho hrudi. Harry si ji k sobě pomalu přitáhl, položil jí bradu na vrcholek hlavy (byl překvapený, když zjistil, že je teď o několik palců vyšší než ona – předtím byli oba stejně vysocí) a začal ji hladit po vlasech, uchvácený jemností jejích kadeří. Naposledy ho políbila na vlakovém nádraží King's Cross na konci června a tím že mu dala polibek na tvář ho překvapila. Ještě nikdy předtím to neudělala. Ale tohle nebylo jako pusa na rozloučenou, nikdy se nedrželi jako teď, zatímco plakala. Vypadalo to, že tak budou stát velice dlouho, ale když se mu znovu stulila do náruče a přestala plakat, zvedl jí tvář, aby se na ni podíval a laskavě ji políbil na čelo. "Jsi unavená. Trochu se vyspi." Šel ke dveřím a otevřel je. Dívala se na něj jako vyplašená srnka. "Dobrou noc, Hermiono." "Dobrou noc, Harry." Harry opatrně zavřel dveře a v hale narazil na Dudleyho tázavý výraz. Odmítavě zavrtěl hlavou. "Potřebuje si odpočinout." Dudley přikývl a vešel do svého pokoje. Harry vklouzl do své ložnice a zavřel dveře. Nachystal se ke spaní, ale předtím než si lehl vzal z poličky obrázek Hermiony na Korfu, přinesl si ho k posteli a posadil se na její okraj. Potom se s ním natáhl k lampě na nočním stolku a dlouho se na něj díval. Nakonec si sundal brýle a zhasl světlo.
