Další ráno se nahrnuli do ministerských aut a uháněli do Londýna na nádraží Kings Cross.
Jeden po druhém nenápadně procházeli přepážkou mezi nástupišti devět a deset, aby se dostali na kouzlem skryté nástupiště 9 3/4. Harry, Bill a Hermiona byli poslední, kteří ještě měli přejít přes přepážku, když se nedaleko od nich náhle objevila jakoby odnikud vysoká štíhlá postava, rychle mířící přímo k nim. "Viktore!" zvolala Hermiona překvapeně, pokoušejíc se vypadat, že jí to potěšilo. Postranním pohledem se podívala na Billa a Harryho jako by je prosila, aby ji ochránili. "Hermi-ou-no, tady jsi! Přišel jsem tě vyprovodit..." " Ach, jak milé..." vykoktala. "No, právě se chytám projít přepážkou. Mohli bychom jít společně." Viktor Krum vzal její ruku do dlaně a společně se vydali směrem k přepážce, potom zmizeli. Harry s Billem je následovali, Harry namáhavě tlačil s vozík se zavazadli a v druhé ruce držel klec s Hedvikou. Konečně byli na nástupišti všichni, na kolejích už stál připraven Bradavický expres, který se třpytil ve slunci, majestátní a krásný. Celé nástupiště bylo zaplněno hemžícími se studenty v hábitech, táhnoucími svá zavazadla, soví klece a kočičí přepravky, a jejich loučícími se rodiči. Fred a George našli svého přítele Lee Jordana a zmizeli v jeho kupé. Harry s Hermionou si vyžádal společné kupé s Ronem a Ginny, všichni k němu táhli svoje zavazadla kromě Hermiony, jejíž kufry nesl Viktor Krum. Pak se zase vrátili zpátky na nástupiště, aby se rozloučili s paní Weasleyovou, s Billem a Charliem. Paní Weasleyová objímala a líbala Freda s Georgem, kteří jí vyklouzli co nejdřív to bylio možné (je to trapné, když Vám je sedmnáct) potom Rona (ten se musel ke své matce poněkud sklonit, aby dosáhla na jeho tvář) a nakonec Ginny, která se tak moc sklánět nemusela. Hermionu objala a políbila jenom jednou a konečně se obrátila k Harymu. "Tak moc jsi podobný svému otci..." začala říkat a Harry v jejich očích zahlédl slzy. "Kéž by tě teď mohli vidět tví rodiče, to že jsi prefektem a to ostatní..." Harry k ní přistoupil, rychle ji objal a políbil, aby ji zabránil pokračovat. Cítil, jak se mu do očí derou slzy. Často myslel na své rodiče, obzvlášť při příležitostech jako byla tahle, ale nechtěl o tom mluvit. Když ho pustila, Bill mu potřásl rukou a Charlie ho poplácal po zádech. "Opatruj se," řekl mu Bill, najednou vypadal velmi vážně. Harry přikývl. Charlie se na něj usmál. "Bylo by hezké, kdyby se jeden z bratrů vydal v mých stopách a stal se kapitánem Nebelvírského týmu, ale... těžko si můžu stěžovat, když se jím namísto toho stal Harry Potter, že?" Harry se zasmmál. "Budu se snažit ze všech sil." "Ne, nebudeš. Prostě vyhraješ ten zatracený Famfrpálový pohár!"
"Zkrátka žádný nátlak, co?" řekl Bill, přičemž rýpl loktem Harryho do žeber. Harry se na ně usmál a pak se otočil, aby se vrátil zpátky do vlaku. Hermiona byla ještě na nástupišti, zabraná do rozhovoru s Viktorem Krumem. Harry nastoupil do vlaku a postavil se do uličky, díval se z okna na Weasleyovy a mával..."Pottere!" otočil se, přímo k němu uličkou kráčel Draco Malfoy, oblečený v hábitu krásnějším, než byly ty nejhezčí v obchodě Madam Malkinové, které si u ní Harry a dvojčata nakoupili. Musí být šitý na zakázku, pomyslel si. Pak si toho všiml. Na Malfoyově hábitu byl přišpendlen stříbrný odznak prefekta s písmenem P uvnitř. Ten Harryho byl stále ještě v zavazadlech s jeho novým hábitem. Harry si zkřížil paže přes prsa a pohledem se zabodl do Malfoye. Pro jednou s sebou neměl Crabbea a Goyla. "Co tady děláš? Prefekti mají vpředu vyhrazené čtyři soukromá kupé. Dodržuj pravidla! Děláš ostudu ostatním prefektům!" "Protože nejsem dost nafoukaný? Je mi dobře tma kde jsem," odpověděl mu klidně Harry. Ucitíl, jak Malfoyův pohled sklouzl na jeho paži, Harry měl pořád ještě oblečené černé tričko bez rukávů a nad levým nadloktím byla omotaná Sandy. "Cos dělal? Zvedal závaží, nebo co?"
"Jen poctivě pracoval." "Hmm. Fyzická práce. Jako mudla!" Pak ukázal na Sandy. "Co je tohle?"
"Slyšel si někdy o hadech, Malfoyi? Je to symbol Vaší koleje." "Myslel jsem tím- to je domácí mazlíček?" "Ne. Sandy je moje kamarádka. Těžko si uděláš domácího mazlíčka z někoho, s kým si můžeš popovídat." Počkal až mu to dojde. "Ale jistě," řekl konečně Malfoy. "Hadí jazyk. Hmm. Slyšel jsem, že Ty-víš-kdo má svého vlastního hada. Trochu většího než je tahle zakrslá věc, samozřejmě..." Náhle se zarazil a podíval se oknem na nástupiště. Ron a Ginny vyšli do uličky, zvědaví, co ho udivilo. "No nazdar," bylo všechno co Ron řekl. Všichni zírali. Hermiona se otočila, aby mohla znovu nastoupit do vlaku, ale Viktor Krum ji chytil za ruku a přitáhl si ji k sobě. Vzal ji do náručí a sklonil se k ní, zvedl jí tvář a potom zakryl její ústa svými. Nejdřív se zdálo, jakoby se chtěla vyškubnout, ale pak to vypadalo, že se do polibku ponořila, položila mu ruce kolem krku, bylo vidět jak pod tlakem Viktorových rtů otevřela ústa a on ji hluboce líbal. Harrymu vyschlo v krku a Ronova i Malfoyova pusa byla otevřená dokořán. Jenom Ginny vypadala, že ji to nepřekvapilo. Potom se vlak začal rozjíždět a Hermiona přerušila polibek, aby mohla naskočit. Viktor Krum zůstal stát, zvedl ruku a mával jí na rozloučenou, jejím odjezdem vypadal velmi zarmoucený. Když Hermiona vklopítala do uličky, ztuhla – potkaje se s upřenými pohledy asi tuctu studentů, kteří očividně byli svědky jejího dramatického polibku na rozloučenou mezi ní a hvězdou nedávného Světového poháru ve Famfrpálu. Otevřela pusu aniž by vydala jedinou hlásku a zrudla. Nakonec to byl Malfoy, který první promluvil. "To je jasné zlepšení, Grangerová," řekl unyle a přejel jí okázalým pohledem nahoru a dolů. Ron začal vytahovat svou hůlku, ale Harry usoudil, že rychlejší než kouzlo bude něco jiného. Otočil se k Malfoyovi a přimáčkl ho dolů na podlahu uličky,
