Dalšího rána, během příprav na cestu do Příčné ulice do sebe všichni neustále naráželi. Poté co se konečně najedli, se jeden po druhém postavili do kuchyňského krbu, vzali si od paní Weasleyové trochu Letaxu a nahlas zakřičeli, "Příčná ulice!" aby se ujistili, že se dostanou přesně tam kam chtějí. Paní Weasleyová zůstala doma s Charliem, během jejich nákupů je doprovázel Bill. Šel první, následován Ronem, Ginny, Harrym, Georgem, Hermionou a Fredem. Pan Weasley a Percy se už přemístili do práce na Ministerstvo, ale protože teď byl jejich dům chráněn bezpečnostními kouzly, museli jít nejprve notný kus pěšky.Všichni ostatní se s žuchnutím přemístili do obchodu Madam Malkinové. Hermiona byla jediná, kdo nepotřeboval kompletně nové oblečení, chtěla jen jeden hábit na schůzky a slavnostní příležitosti . "Od minulého roku jsem nevyrostla ani o kousek," povzdechla si. "Řekla bych, že se můj růst zastavil... " "Pro mě jsi tak akorát," řekl jí Bill s úsměvem. Hermiona se otočila a zrudla. Harry najednou zakusil velice podivný pocit, poprvé od doby co ho znal, měl nekontrolovatelnou touhu pořádně Billa nakopnout do holeně. George a Fred letos půjdou do sedmého ročníku. "Loni jsme vážně vypadali jako strašáci," řekl Fred. "Odejdeme s důstojností." Pořád ještě měli výhru za získání Poháru tří kouzelníků, co jim věnoval Harry na konci školního roku a tak se rozhodli něco málo investovat, i když se dohodli, že si většinu ponechají na dobu, kdy dokončí školu (což byl nápad jejich otce). Ale přece jenom chtěli alespoň část utratit. Fred a George si začali prohlížet nejhezčí hábity v obchodě a Harry se k nim připojil. Myslel si, že by to rozhodně mohlo vylepšit jeho prefektský vzhled... o tom, že se stal prefektem se nezmínil... ani Hermiona... od té doby co přijeli do Doupěte. Poté, co viděl jak se Percy coby prefekt choval, nechtěl, aby si Weasleyovi mysleli, že je jako on. Harry na sobě cítil Ronův pohled zatímco se s Ginny přehraboval v použitých hábitech – oba od loňska docela vyrostli. Ginny se nad Hermionou pěkně tyčila. Ale nejdřív si Harry potřeboval vyzvednout nějaké peníze z banky. Řekl Billovi, že jde ke Gringottovým a Bill se rozhodl ho doprovodit. Harry ho zastavil. "Neměl bys zůstat s nimi?" Bill nerozhodně hleděl střídavě na Harryho a své sourozence. "Poslouchej," řekl Harry. "Budu u Gringottových. Ty tam pracuješ. Všude kolem jsou skřeti. Budu v pořádku. Zůstaň tu s nimi," řekl, kývaje směrem k Hermioně a ostatním. Bill ustoupil a přikývl. "Spěchej zpátky." Spěchal. Pak stál a připadal si jako na mučení, než mu konečně vzali všechny míry na nové hábity. Zdálo se mu, že jsou daleko nejhezčí, jaké kdy měl. Prohlížel se v zrcadle – opravdu docela vyrostl a uvědomil si, že se čím dál víc podobá svému otci. Vážně potřebuji ostříhat, pomyslel si Harry, aspoň pak budu vypadat jako já. Zrcadlo na něj vybaflo, "Skvěle, skvěle! Vypadáš nádherně! Zkus si zbytek!" Jakmile nakoupili hábity, zamířili přímo do Krucánků a Kaňourů pro knihy. Kromě Příručky kouzelných slov a zaklínadel (5. roč.), a dalších vydání knih pro pátý ročník k předmětům, které studovali poslední čtyři roky, Harry a Hermiona taky potřebovali Získání N.K.Ú.: Připrav se na nejhorší zkušenost ve svém životě, od Růženky Etudové. Fred a George dali Ronovi svůj použitý výtisk (měli jej dohromady) a tento rok budou mít zase Percyho starou učebnici O.V.C.E. a to jste si mysleli, že N.K.Ú. bylo hrozné, znovu od Růženky Etudové. Harry si všiml, že na jejich letošním seznamu je také *Soubor mudlovské literatury z nakladatelství Šípková růže * a jeden výtisk si vzal. Uvnitř toho bylo docela dost: hry (Shakespeare, Shaw, Čechov), pár krátkých povídek, (Loterie, Kouzelníkův dar) a dokonce i celé romány (Pán much, Tess D'Urberville). Lámal si hlavu pro který je to předmět, v každém případě by to mohlo být dobré čtení, napadlo ho. Bylo to jako celá knihovna, nějak začarovaná do průměrně velké knížky. Všiml si, že si ji Ron odškrtl ze svého seznamu, ale nekoupil si ji. Když si doplnili přísady do lektvarů, rozhodli se naobědvat v otevřené kavárně. Cestou narazili na obchůdek Prvotřídní potřeby pro famfrpál. Fred a George se zastavili, obličeje přilepené k výloze, pak se otočili a podívali se na ostatní, přikývli a všem řekli, aby na ně počkali venku. "Budeme hned zpátky," prohlásil George. Asi o deset minut později, se Fred a George vynořili z obchodu se čtyřmi velkými balíčky. Dva předali Ronovi a Ginny. "Opožděné dárky k narozeninám! Od milujících bratrů!" řekl jim Fred. "Moje narozeniny byly před třemi a půl měsíci," stěžoval si Ron. "a Vy jste na ně úplně zapomněli!" "Doufám, že je to lepší než můj neopožděný dárek k narozeninám... " začala Ginny. "To je tím, že máš narozeniny na Apríla, Gin," řekl George. "Otevři to!" Společně s Ronem strhli papír z jejich balíčků. Uvnitř byla značková, novotou zářící košťata Nimbus 2001. Ginny nadšeně vypískla. "Momentálně je na špici Nimbus 3000. A samozřejmě Kulový blesk. Ale tyhle jsou zatraceně lepší než ta na kterých jsi kdy lítala," řekl Fred. "Bez obav, my jsme si taky nepořídili Nimbusy 3000 nebo Kulové Blesky. Ty naše jsou stejné jako Vaše. Jinak bychom nemohli koupit čtyři. Tyhle jsou teď zlevněné." Ginny je oba střídavě objímala. "Ach, to je nádhera! Děkuju! Děkuju!" Pak se zarazila. "Máte teď ještě nějaké peníze?" Fred s Georgem se na sebe podívali. "Ve skutečnosti ne. Ale můžeme počkat a naobědvat se až doma... " "Není třeba," řekl Harry šlechetně. "Oběd je na mě!" Ron pořád ještě zíral s otevřenou pusou na svůj rozbalený Nimbus 2001. "Ještě nikdy jsem neměl nové koště... " Fred k němu přešel. "No, jak už jsem řekl, není to úplná špička, ale... " Ron vzhlédl s rozzářenou tváří. "To je fuk. Díky, Frede! A tobě taky, Georgi!" Bratři se zadívali na jeho tvář. "Není zač, Rone," řekl Fred. Ron pořád uchváceně zíral na své nové koště. Fred si odkašlal. "Jsi si jistý, že Vy dva nechcete spolu být o samotě? Tlumená hudba, nějaké vínko... " Všichni se rozesmáli a Ron zrudl, znovu zabalil koště do obalu, aby ho ochránil. Během cesty do kavárny ho kolébal v náručí jako dítě. Po dobu oběda se skvěle bavili, mluvili jeden přes druhého a smáli se, až ji tekly slzy. Harry si skoro nevšiml nápadně krásné dívky s lesklými černými vlasy, která stála nedaleko jeho židle, dokud nevstal, aby vyhodil nějaké zbytky a málem do ní nenarazil. "Jéé! Neviděl jsem tě!" řekl jí, přičemž se pokoušel znovu získat rovnováhu. Byla to Cho Changová, šestým rokem chytač Havraspáru. Harry si všiml ještě několika Havraspárských, stáli jen pár kroků od nich, drželi tašky od Madam Malkinové a z Krucánků a Kaňourů. "Jak se máš?" zeptal se jí, zkoušeje potlačit nevýslovný pocit viny, který jej přemáhal, jakmile si vybavil Cedrikovo tělo bez života.... "Můžu s tebou na minutku mluvit o samotě, Harry?" zeptala se ho Cho. Nejistě se zadíval na Billa. "Zůstanu na dohled," informoval ho a vedl ji kolem stolů pryč z doslechu ostatních. Zpozoroval, že se Hermiona a Ginny na ně dívají. "Co se děje?" zeptal se jí, když se posadili k prázdnému stolu. Zhluboka se nadechla, jakoby si potřebovala dodat odvahu. "Harry... nechtěl bys jít se mnou během prvního víkendu do Prasinek?" Harry v duchu zasténal. Ještě před rokem by dal cokoliv za to ji slyšet jak mu tohle řekne. Potom přišel Pohár tří kouzelníků... Pevně stiskl rty, zkoušeje přijít na to nejméně bolestivé odmítnutí, ale nevymyslel nic jiného než pravdu. Je mi to hrozně moc líto, ale nemůžu jít s tebou, protože pokaždé, když tě vidím cítím vysilující, drtivou, paralizující vinu za to, že tvůj předešlý přítel je mrtvý.
