Ahoj jsem Narî Tan . Bydlím v Seoulu 2 roky. Nastoupila jsem na tu nejlepší školu. Bojím se mít s někým vážný vztah. Do mého života se mi připlete kluk ke kterému cítím jen odpor. Podaří se mi najít toho pravého?
Probudil mě déšť který padal na mojí verandu. Pršelo tak krásně jako moje slzy na tváři. Nemůžu si vzít někoho koho neznám. Nevím jaké je jeho chování a jaké má city. Co se mu líbí a co ne. A jestli studuje, na jaké škole. Tohle všechno si přemítám v hlavě. Vyrušila mě máma. ,,Nar, poslouchej dnes přijde a budete se muset seznámit " ,,Řekla jsem ti že nikam nejdu! " drze jsem vykřikla Nemůžu už dál. Rozhodla jsem se to vyřešit jinou cestou, ta mě však bude stát život. Vytáhla jsem černý šátek, se kterým jsme si hráli s dětma ze sousedství babu. Vždy jsem si chtěla vyzkoušet jaký to je umírat. Asi jsem se zbláznila, ale nic mi v tom nebránilo. Šla jsem do koupelny vykonala hygienu. Oblékla se, šátek složila do kapes u kalhot. Vyšla ven a šla jsem se nasnídat. U stolu jsem seděla sama ,protože rodiče šli do práce. V naší vile jsme měli bazén vedle obýváku. Byl velký a hluboký, já plavat neumím. V tom spočíval můj plán. V koupelně byly barvy do bazénu. Vzala jsem hustou červenou. Celou bavu jsem vylila do bazénu, zamkla jsem dveře a šla se převléknout . Musím vypadat krásně, je to můj poslední den mého života. V mé skříni nebylo nic hezkého. Šla jsem se kouknou do šatníku mé mamky. Viděla jsem tam růžové šaty s jmenovkou :Pro Narî
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hned jsem je sundala z umělé panenky bez hlavy. Odnesla jsem je do pokoje a tam jsem si je oblékla.
Když už byli doma a čekali na toho kluka, byla jsem připravená. Vzala si klíč od dveří. Otevřela jsem je a potom zamknula.
Z pohledu Mina........ Byl jsem nervózní. Nechci mít svatbu. Nechci tu holku poznat. Je mi ukradená. Myslím teď jen na Nar. Pořád jí vidím před očima. Chci být s ní. Vešel jsem do obýváku těch lidí. Viděl tam jen rodiče té dívky. Moje máma mi upravuje vlasy a pořád se usmívá. Kdy už to skončí. ,,Tak kde pak je ?" zeptala se máma. ,,Bude v pokoji jdu za ní" řekla matka té dívky
Stojím před bazénem. Zavázala jsem si oči. Rozběhla se a skočila do bazénu. ,,Narî !" Vykřikla máma ,,Ona neumí plavat! " Min se snažil vykopnout dveře. Běžel k bazénu a skočil za mnou.
Z pohledu Mina...... Nevím o jaké Narî to mluví. To bude tím že mi neřekli ani její jméno. Běžel jsem k bazénu a skočil. Viděl jsem jen tu dívku se zavázanýma očima. Docela mě pálely oči z té barvy. Vzal jsem jí a vytáhl z vody. Byla to Narî. Sundal jsem jí šátek. Pevně jí objal. ,,Nar neopouštěj mě!! " Ona otevřela oči a dívala se na mě. ,,Proč? Proč jsi mě zachránil Mine " ,,Protože tě miluju" usmál jsem se. Naše rty se dotýkaly. Cítil jsem její srdce bušící rychlostí bouře.
Rodiče se na nás zvláštně dívali. ,,Nar zlatíčko proč jsi nám neřekla že ho znáš? " ptala se mě Minovo matka. Všichni jsme se tomu zasmáli.
O měsíc později........ Já a Minie se stěhujeme do New Yorku. Rodiče nám slíbili že můžeme žít tam. Konečně jsem našla štěstí. S Minem jsme si rozhodli založit rodinu a žít šťastně až do konce.
