Stereotyp

Taky nesnášíte stereotyp. Já tedy ano, ale v jednom právě žiju. Ano, možná to je klišé, ne možná. Určitě, ale co bych dala za to, abych s toho stereotypu vypadla, ne, neřeknu celý život, co by mi potom zbylo. Nic, přesně. Školy, spánek a jídlo. Sem tam nějaký sport, tanec, čtení projíždění sociálních sítí aspoň tisíc krát denně a pár kamarádu. Stereotyp podle slovníku je to jednotvárný, ustálený, navyklý vzorec chování a myšlení. Přesně tohle slovo vystihuje spoustu teenageru a mě. Jo a nesmím zapomenout na písničky, ve kterých si představujeme, jaký by mohl být  náš život. Neříkejte, že jste si nikdy nepřestavovali kluka, kterého jste potkali a už jste si s ním stačili naplánovat budoucnost, a to jsem určitě zapomněla spoustu věcí, které máme společné. Možná ještě když máme ,,deep náladu" to je taková ta nálada, když máte chuť si pustit smutné písničky, zase se zde hodí deep písničky. Nemůžu za to, že to slovo se hodí všude :)

Ale nechci psát o stereotypu. Ne, že by nebyl dobrý. Nějakou dobu Vám dokonce vyhovuje, ale jednou už prostě chcete změnu. Opravdu, věřte mi, je to tak. Jednou musí nastat konec všeho a i toho, už pro mě neznámého slova. Stereotyp, ano já ho zase řekla, proč ? Kdybych měla spočítat, kolikrát, už jsem toto slovo řekla, byl by to nespočet. Chci aby byl můj život sofistikovaný, ale ne moc. Ano, abych mohla napsat něco zajímavého musela jsem si najít slovník, ale ne, ten papírový, na to jsem moc lenivá hledat. Internet vřele postačí. Když tak přemýšlím, vůbec nevím, o čem budu psát, asi to bude překvapení pro obě strany. A taky se to doufám, bude líbit obou stranám. Je pátek, odpoledne a většina určitě, už někde paří na párty. Můj případ to není. Když nastane můj pátek jsem ráda, že se dostanu ze školy domů před stmíváním a lehnu si do postele a kouknu se na nějaký film nebo seriál. Ano to jsou moje páteční večery. A co vaše ? Jaké jsou ? Nejhorší je, že člověk se přesvědčuje, jak mu to vyhovuje a přitom to tak není. Až do dneška mi to ani tak moc nevadilo. Ne aby jste si mysleli, že chci být nějaký pařmen nebo tak něco, nebo, že nemám přátele. Tak špatně na to nejsem :D . Mám hodně kamarádu, kteří jsou na to dost stejně. Možná k tomu přispívá a můj dosavadní rodinná život. Tak to je další stereotypní věc, která mě ale ještě k tomu nudí. samé oslavy, všichni se pořád chtějí scházet a to mě strašně nebaví, raději bych psala nějaký test. Mám super rodinu, ale v některých ohledech, prostě nevím, rozhodně bych to tak v budoucnu nechtěla mít. Ale zase Liliano nikdy neříkej nikdy. Jmenuju se Liliana, ale říkejte mi Lil, Lily nebo prostě tak nějak. Docela jsem spokojena ze svým jménem, což hodně dívek hlavně v mém věku není. Mám patnáct let. Ano, jsem mladá, ale no tak lidi. Nesuďte mě podle věku, už jsem si toho dost zažila. Žiju v malém státě Česká Republika asi jako většina z Vás. Co bych tak ještě mohla říct, ani nevím. Dnes už po stopadesáté slyším jednu písničku
,, Black Widow ,,

I'm gonna love ya,

Until you hate me.

And I'm gonna show ya,

What's really crazy.

You should've known better,

Than to mess with me harder.

I'm gonna love ya, I'm gonna love ya.

Gonna love ya, gonna love ya.

Like a black widow, baby.

Nevím, proč mě tolik inspiruje možná ta věta Budu tě  milovat, dokud mě nezačneš nenávidět. Možná. Nebo taky ne, Zníte ten pocit, když nějakou písničku nikdy nemusíte, ale pokaždé, když jí slyšíte znovu a znovu se Vám prostě začne líbit a posloucháte ji stále dokola. Můj případ :))

,,Zzz" Zrovna teď pomyslím si a zvednu telefon.

,, Ahoj Lil, co děláš ?" Moje kamarádka Sofie poznám jí podle hlasu.

,, Zrovna něco moc důležitého, co potřebuješ ?"

,,Sarkasmus ? Vsadím se, že ležíš na posteli a máš vedle sebe hrnek kávy, jo a nesmím zapomenout na telefon, na kterém každou minutu kontroluješ, jestli někdo náhodou něco nepřidal, mám pravdu?"

Skoro jsme se zlekla, opravdu mě zná až moc dobře, někdy až moc. Ale co s tím.

,,No možná, ale taky možná ne, ?"

,,Ty se mě ptáš ?"

,,Ne ?"

,, Zase, dneska jsem až moc hyperaktivní, nechceš něco podniknout ?"

,,Ale, notak už je (malí kuk na hodiny) skoro šest večer. Teď už mě nikam nedostaneš."

,,Jaj, myslela jsem si to."

,,Tak proč jsi mi vůbec volala ? A dneska navíc mám v televizi serál."

,,Kriminálka ?"

,,Jop, proč mě tak dobře znáš ?"

,,Ani nevím, tak já přijdu."

,,Jestli chceš vidět jak můj bratr křičí do telefonu moje mamka říká, proč máme malou kuchyň a taťka se balí, ani nevím, kam jede!"

,,Je, to zní lákavě, tak možná někdy jindy."

,,To zní dobře. Promiň dneska prostě nemám na nic náladu, zítra dopoledne něco můžeme podniknout?"

,, Ok, i když si myslím, že mi řekneš, že jsi strašně ospalá jako každou sobotu."

,,To je možné Sofi, tak pá."

Ano, to byla moje nejlepší kamarádka Sofie. Máme mezi sebou výborný vztah, však uvidíte, až nás lépe poznáte. A ty naše problémy, no prostě jsme to my.

,,Zzz" zase ten zvuk telefonu, co zase chce ?"

Ondra Vám poslal zprávu.

Ondra ? Opravdu, myslím toho Ondru, co si myslím, že si myslím. Co to tu placám. Ano, tenhle Ondra byl moje školkovní první láska a od školky jsme se mockrát neviděli. A teď mi napíše ? A to ho ani nemám v přátelích ...

Možná, že ten můj život konečně začíná nebýt stereotypem :D