Stereotyp

,,Jedna noc s tebou." ,,Fuj, ty seš, ale nechutný!"

,,Takže nezapomeňte , že příští hodinu si napíšeme opakovací písemku."

Tohle byla snad jediná slova, která jsem za dnešek pochytila od všech učitelů, konečně ten nudný den je pryč. No, ale zas tak nudný nebude, když na mě bude čekat Ondra. Myslím, že to moc beru, asi bude chtít s něčím pomoct nebo tak něco. Konečně pryč ze školy.

,,Lil kam to jdeš ?"

slyším za sebou hlasitý Sofiin hlas.

,,Domů, ty nejdeš?"

,,Moje milá zlatá ještě jedna hodina."

,,Cože ?"

Opravdu, málem jsem zapomněla, můj ,,nejoblíbenější,, předmět matika.

Zdá se, že ve škole už nikdo nezbyl jenom naše třída má úžasnou matiku, procházím kolem těch posledních odpadlíků a pozoruji až moc zamilovaný pár, vypadá to, že se chtějí asi sníst. Fuj !

Matika, matika co mně to slovo připomíná. Ano to je ten háček. Vůbec nic!

,,Dobrý den žáci můžete se posadit."

Tak touhle větou jsem myslela, že skončí moje konverzace s učitelem, ale neskončila.

,,Dneska si uděláme opakovací hodinu na rovnice."

Uběhlo pár krátkých minut a ozvalo se.

,,Lil, nespi! Musíš k tabuli!"

Slyšela jsem když jsem se pomalu probouzela, do té hrůzostrašné matiky, vždy se vyhýbám chození k tabuli. Proč zrovna dnes ? Proč bože ?

Vstala jsem pomalu a kráčela k tabuli. Všechny oči se na mě upírali a čekali, jakou rychlostí vypočítám příklad na tabuli. Všimla jsem se ale jednoho malého docela nepříjemného člověka u tabule. Ano, všichni si myslíte, že myslím pana profesora. Omyl! Myslím Michala. Teď si řeknete: Vždyť je to tvůj nejlepší kamarád. Ano, to je ten problém, už roky mě nutí, že mě bude doučovat, ale já prostě mám soví hlavu a vždy akorát odpovím, že se to nějak naučím. Aby jste věděli, on je až moc dobrý na matika a já pravý opak. Už jsem viděla ten jeho kyselý obličej.

,,Takže napište si příklad."

Ozvalo se a všichni si připravili něco na psaní já rychle vzala fix ze stolu a stoupla se vedle Michala.

,,2x+3x to celé pod odmocninou ...."

Byl to strašně dlouhý příklad a já se zamotala ihned na začátku.

,,Pomůžu ti."

Zašeptal Michal. Věděla jsem, že on nikdy nic neděla zadarmo.

,,Ok, ale co za to ?"

,,Jedna noc s tebou."

,,Takových nocí už bylo .."

Odfrkla jsem si a dala se zpět do jakože počítání.

,,Nemyslím normální noc."

Řekl a mrkl na mě. V tu chvíli mi to došlo.

,,Fuj, ty seš, ale nechutný!"

Zakřičela jsem a celá třída na mě ještě více civěla. Cítila jsem se jako terč. Jako to červené malé kolečko, do kterého se chtějí všichni strefit. Začala jsem rudnou a tak jsem se otočila zpět k tabuli.

,,Jsi opravdu debil."

,,Proto jsem tvůj kamarád."

,,Někdy si říkám, jak se s tebou můžu bavit s takovým, ani nevím, jak to vyjádřit slovy."

,,Má to vyjít 3."

Řekl uraženě a odešel si sednout do lavice, nenápadně jsem jeho řešení okopírovala a s úsměvem se odebrala do lavice, kde jsme chtěla dále spát.

,,Výborně, to jsem ani nečekal, že to zvládnete."

Tak on to nečekal. Vlastně čekal dobře. Nikdy bych to nevypočítala, kdyby jsem neměla super schopnost perfektně umět opisovat a orlí zrak. Trošku jsme se nad svou větou pousmála, čeho si všiml a začal dál klábosit.

,,To, že Vám něco nejde automaticky neznamená, že Vám nepůjde vůbec a jak vidíme na názorné ukázce ( ukázal na mě). Když se snažíte půjde to."

,,Tak nakonec se mě může být genius."

Ozval se jeden debil debilovatý s poslední lavice.

Co jsem komu udělala, že mě takhle ten nahoře trestá ?

Konečně zvonííííí !!!!!

Rychle jsem si vzala věci a učebnice odnesla do skřínky. Všechno jsem pěkně srovnala a běžela do šatny. Obula si boty a hodila přes sebe kabát. A teď rychle ven!

,,Lilo počkej!"

Slyšela jsem za sebou Muchalův hlas. Co, zase chce, jediné co chci já je vypadnout ze školy.

,,Něco od tebe potřebuju."

Řekl a postavil se přede mě.

,,Pokud to nebude sex tak klidně, ale až zítra."

,,Dobře sex to nebude, ale slib mi to."

Jaj, co se děje bezstarostný Michal má nějaký průšvih nebo tak něco, tak to se jen tak nevidí.

,,Počkej vytáhnu si foťák."

Řekla se a začala se prohrabovat v tašce. Michal se podíval nechápavě a potom mu to došlo.

,,Nech toho, každý někdy něco potřebuje, no ne ?"

,,Jo jasně, máš pravdu, ale teď už musím jít OK?

Ani jsem nečekala na odpověď a vydala se ke dveřím školy. Otevřela jsem dveře a uviděla ho stát pod shodami. Usmíval se a mě naráz byla úplně ukradená matika anebo slib, který jsem dala Michalovi.

Usmála jsem se a vydala vstříc blízké budoucnosti. Bude to zkáza nebo opak ?