Roses

Chapter twelve

Ruby

S rukama v kapsách mé nové džínové bundy jsem se procházela ulicemi mého milovaného Phoenixu. S přáním aby město bylo tak dokonalé jako vypadalo na první pohled, jsem se rozhlížela všude kolem. Litovala jsem toho, že jsem poznala druhou stranu. Svět toho zkaženého Phoenixu. Světa drog, zbraní a mafie.

Vždycky jsem měla svoje sny. Prožít tady celý život, mít dobrou práci, založit rodinu. S Justinem. Bydlet poblíž Margaret a pomáhat jí jak nejlépe bych uměla. Ovšem, byly to jen sny. Sny které už dávno ztratily svůj význam.

Právě jsem procházela kolem mé kdysi oblíbené kavárny, když jsem zaslechla hlas volající mé jméno.

,,Ruby? Si to ty?"

Svraštila jsem obočí a zmateně se otočila. Za mnou stála vysoká blondýnka spolu v ruce s přibližně tříletou holčičkou. Chvíli mi trvalo než jsem ty rysy obličeje poznala. ,,Addie?"

,,Si to vážně ty?" vydechla a se slzami v očích mě vtáhla do svého objetí.

,,Jo, jsem to já." zasmála jsem se a zabořila obličej do jejích blonďatých vlasů.

Po pár vteřinách objímání se ozvala holčička po boku Addie. ,,Mami? Kdo to je?"

Addie se zasmála. ,,Promiň zlatíčko," pustila jí ruku a vzala jí do náruče. ,,Noro tohle je Ruby, moje kdysi nejlepší kamarádka," usmála se. ,,Ruby tohle je Nora, moje dcera." řekla pyšně.

Zbystřila jsem. ,,Tvoje dcera? Vážně? Kdy? Jak?"

,,Ty nevíš jak se dělají děti?" zeptala se se svraštěným obočím malá Nora.

Zasmála jsem se. ,,Samozřejmě že vím. Těší mě." vzala jsem do dlaně její malou ručku a potřásla si s ní. Nora se zašklebila a následně se zasmála sladkým dětským hláskem.

,,Mami, může jít Ruby s námi na koláč?" podívala se na Addie.

,,Jestli bude chtít, klidně." podívala se na mě Addie s úsměvem.

,,Budu jedině ráda." přikývla jsem.

Malá Nora se seškrabala na zem a rozeběhla se zabrat stůl. Stále usmívajíc jsem si přisedla vedle ní a naproti nám Addie. Porozhlédla jsem se kolem a zhodnotila, že se tu absolutně nic nezměnilo. Také jsem v duchu doufala, že se nezměnil ani borůvkový koláč který tu byl vyhlášení v širokém okolí.

,,Pořád tu mají nejlepší koláče ve Phoenixu." poznamenala Addie.

Ušklíbla jsem se. ,,Tak to si dám rovnou dva." mrkla jsem na Noru která se zasmála. ,,Takže, povídej. O všem chci slyšet." podepřela jsem si hlavu a podívala se na Addie.

,,Vlastně není tak o čem mluvit. Nora je Mikova, který nás ovšem před rokem opustil s nějakou jeho známostí." pokrčila rameny. ,,Ale nám to nevadí. Jsme s Norou šťastné samy dvě, že?" podívala se na malou Noru a ta s úšklebkem přikývla.

,,Páni, nikdy jsem netušila že zrovna Mike by byl schopný něco takového udělat. Byli jste ten pár o kterých jsem si myslela, že spolu zestárnou. Že vás jen tak nic nerozdělí. Vždycky jste mi dávali naději." zamrmlala jsem.

Addie posmutněla ,,Hodně se toho změnilo za tu dobu co si tu nebyla, Rubs."

,,To už jsem pochopila, to mi věř."

,,A kde vlastně teď bydlíš? Vůbec jsem netušila, že už si venku. Chci říct, občas mi Margaret hlídá Noru, ale nikdy se nezmínila.."

Přikývla jsem. ,,Byla jsem u ní teprve před pár dny." podívala jsem se na Noru a zpět na Addie. ,,Jinak jsem venku už pár týdnů. Vlastně teď bydlím u.. Justina." 

Addie zmateně svraštila obočí. ,,Já myslela že bydlí se svojí snoubenkou? Natali, tuším? O jejich připravované svatbě ví celé sousedství. Bude to svatba roku."

Přikývla jsem na souhlas. ,,Bydlí. Je milá a to všechno, ale není nic pro něj. To mi věř." ušklíbla jsem se.

,,A jak to zvládáš? Být kolem něj?"

,,Občas je to vážně těžký, ale někdy.. to jde samo."

,,A hodláš ho získat zpátky?"

Přikývla jsem. Addie se hrdě usmála.