call me daddy 3 » h.s.

188.

Conor odešel se Zoe ven takže jsem popadla telefon a vytočila Harryho číslo. Předtím mi poslal ještě dalších pár zpráv.

*Nicol.* vydechl tiše.

*co jsi potřeboval?*

*já - asi nic, jen -*

*co?*

*jsi sama?*

*proč se na to pokaždé ptáš?*

*protože to chci vědět.*

*jsem sama.* chvilinku bylo ticho.

*miluju tě.*

*Harry notak - jestli voláš kvůli tom-*

*volám, protože tě potřebuju. Potřebuju tebe, Zoe. Vás obě.*

*nebudu to řešit po telefonu.*

*jsem v Londýně, máš čas?*

*nevím, kdy se vrátí Conor se Zoe domů.*

*nechala si ho, aby s ní někam šel? Sám?*

*Harry přestaň.*

*nemusíme nikam chodit, stačí když mi řekneš adresu. Přijedu.*

Po ukončení telefonátu trvalo snad jen deset minut než Harryho auto bylo před domem.

Vzala jsem na sebe kabát, boty a vyšla ven. Šla jsem rychlým krokem k jeho autu a nasedla do něj.

"Ahoj." zamumlala jsem a zabouchla za sebou dveře.

"Ahoj." pozdravil mě na zpátky a odpoutal se. "Nicol j- "

"Můžeš mi vysvětlit jednu jedinou věc?" zeptala jsem se ho a podívala se na něj. Čekal co ze mě vypadne.

"Jakou?"

"Co to má poslední dny znamenat? Mám tím na mysli to, jak mi pořád píšeš a voláš. Proč to děláš? Neozval si se pitomý dva měsíce Harry a teď tohle?" vydala jsem ze sebe rychle a čekala na jeho odpověď.

"Proč to dělám? Protože tě miluju." to nebyla ta správná odpověď.

"Ale proč to všechno děláš teď?" pozvedla jsem obočí. "No proč?"

"Protože - protože - já žárlím." řekl rychle a svůj pohled odvrátil ven z okna. "Ze začátku jsem si myslel, že to nebude s ním tak vážné. Že od něj stejně odejdeš, ale když si mi řekla, že ho miluješ tak jsem zpanikařil. Zpanikařil jsem, ale vlastně bezdůvodně." zase se zastavil a nadechl se. "Vím, že ho nemiluješ tak jako mě. Prostě to vím. A teď, když jsem to řekl nahlas tak mi to nedává vůbec smysl." podíval se zpět na mě.

"Jak - jak sakra můžeš vědět, že ho nemiluju?" zakroutila jsem hlavou.

"Já nevím, ale prostě to tak cítím."

"Ani nevím proč jsem sem chodila." zamumlala jsem si pro sebe, Harry to stejně slyšel.

"No, no proč jsi sem chodila? Protože víš, že to bylo správné. Něco tě ke mně pořád táhne Nicol, tohle vím, to mi nerozmluvíš."

"Harry prosím, nech toho." vydechla jsem.

"Čeho? Vždyť nic nedělám." řekl, byl tichý. "Potřebuju tě."

"Nepotřebuješ Harry."

"Sakra ty ani nevíš jak moc tě potřebuju!" zvedl hlas a bouchl do volantu, silně. "Promiň."

"Asi bych měla jít než přijdou. Nebylo by dobrý aby tě tu Conor viděl." řekla jsem a natočila se jeho směrem. Pohladila jsem ho po tváři, neměla jsem tušení proč jsem to udělala. Chvíli ani jeden z nás nic neřekl.

"Hlídá si tě, že?" pošeptal mým směrem a vzhlédl mi do očí.

"Ne, není to tak, že by mě hlídal, jen prostě- "

"Prostě si tě hlídá a já to chápu." byl smutný.

"Už půjdu." zamumlala jsem a prohrábla si vlasy.

"Dobře, jak myslíš." nevěděla jsem, co tím chtěl říct. "Ahoj."

"Měj se." a s těmito slovy jsem opustila jeho auto.

Vešla jsem dovnitř a namířila si to do ložnice, praštila jsem sebou na postel.

Milovali mě oba, ale já měla opravdové city jenom pro jednoho z nich.