call me daddy 3 » h.s.

158.

"Už neplač." pošeptal mi Harry do ucha, měla jsem hlavu v jeho klíně a snažila se uklidnit. "Nechtěl jsem to takhle, chtěl jsem si s tebou povídat. Neměl jsem to vůbec začínat, promiň."

"Pořád se budeš snažit o to, aby jsme byli šťastní jako dřív, že jo?" neměla jsem tušení, proč jsem to řekla. Prostě to ze mě vypadlo.

"Budu, snažím se pořád. Celý tři roky, furt jsem to nevzdal a ani vzdávat nebudu." povzdechl si a pohladil má záda. "Já si počkám."

Přivřela jsem oči a skousla si ret. Už jsem brečet nechtěla, bylo toho dost.

Loving can hurt
Loving can hurt sometimes
But it's the only thing
That I know

And when it gets hard
You know it can get hard sometimes
It is the only thing that makes us feel alive

"Počkáš?" vzhlédla jsem k němu a nechápavě se na něj podívala.

"Jo." vydechl.

"Jak to myslíš?" stále jsem mu ležela v klíně a on mě hladil ve vlasech, na zádech. Všude.

Asi mu to dávalo naději.

"Nikdy se tě nevzdám." pošeptal a jeho ruka najednou byla na mé tváři. Přivřela jsem oči a vydechla. "Rozumíš? I přes to všechno."

"Nevím, jestli ti to k něčemu bude." mluvila jsem pravdu.

"Nechceš mít šťastnou rodinu?"

"Harry takhle to nefunguje, nemůžeš se na to ptát. Je jasný, že chci, ale to neznamená, že nechám všechno plavat a skočím ti o náruče."

"A co právě teď děláš?" zeptal se. "Ležíš u mě v náručí."

Zvedla jsem se a posadila se.

"Takhle jsem to nemyslel." řekl a sklopil pohled.

"Akorát ti nechci dávat falešné naděje." dívala jsem se na něj.

Dívala jsem se na to, jak se trápil.

"Vždycky jsem chtěl šťastnou rodinu." podíval se na mě a přisedl si trochu blíž. "Měli jsme všechno, jeden druhýho."

"Ale ty jsi šel za někým třetím."

Built a cathedral
but we never prayed
We had it all, yeah
and we walked away

Point of no return
Now it’s just too late to turn around
I tried to forgive you
But I struggle 'cause I don’t know how