call me daddy 3 » h.s.

213.

Potichu jsem se přesunula do ložnice, kde jsem se zavřela a znovu se rozplakala po polštářů, které jsme měli na posteli. Neměla jsem nejmenší tušení jak to všechno budu vysvětlovat Lily.
Věděla jsem, že pro ni to bude taky rána, byla stejně citlivá jako já.
Z vedlejšího pokoje, který pařil Zoe jsem slyšela jak se na něco s Gemm dívají, nemohly mě slyšet. Ale já mohla slyšet to jak bouchly vchodové dveře, Harry byl doma a já se cítila ještě hůř. Slíbila jsem si, že už nebudu plakat, ale nešlo to.

"Princezno?" zakřičel Harry, slyšela jsem dupot po schodech. Byla to Zoe. 

Moje hlava byla proti mě, moje tělo si dělalo co chtělo. Neměla jsem žádnou kontrolu sama nad sebou.

"Už jsem doma." zaslechla jsem hlas, který pařil Harrymu ale nijak jsem nereagovala. "Zlato?" musela jsem se hluboce nadechnout, párkrát jsem zakašlala, měla jsem hrozné sucho v puse. "Co je? Copak?"

Měl takovou trpělivost, nikdy mě nenechal samotnou když jsem byla na dně, když jsem plakala. Neomrzela ho péče o mě, měl pochopení jako nikdo jiný.

"Copak je? Mluv se mnou, notak." zašeptal mi do ucha a vzal si mě k sobě na klín. "Beruško, mluv."

Místo jakékoliv odpovědi jsem zakroutila hlavou a silně stiskla látku jeho trika, které začínalo být promočené.

"Co se stalo?" zamumlal znovu a vzal moji uplakanou tvář do svých rukou, díval se mi do očí. "Nicol, přestaň plakat."

Po pár minutách ticha jsem se tak nějak zklidnila, seděla jsem opřená o čelo postele naproti Harrymu, nevydávala jsem žádné zvuky, jen tak jsem seděla a hleděla do blba.

"Nemůžu." řekla jsem bez jakýchkoliv citu a zamračila jsem se. Harry bezeslova obešel postel a posadil se ke mně.

"Když jsem odcházel, byla jsi v pořádku." podíval se na mě zatímco jeho ruce se seply na mých zádech, přitáhl si mě blíž.

"Chci aby všechno bylo v pohodě, já chci být v pohodě, ale Harry, nejde to. Nekontroluju se."

"Tommy je teď někde jinde, je mu tam dobře, rozumíš?" pousmál se. "Je mu tam dobře." zopakoval a políbil mě na čelo. "Věř mi ano?"

Nechápala jsem jak je možné, že jsem Harryho viděla plakat kvůli Tommymu jen dvakrát. Pak, když jsem ho v noci našla dole v obýváku tak jsem pochopila. Pochopila jsem to jak byl schopný každý den pracovat, věnovat se Zoe. Plakal přes noc, viděla jsem ho plakat tolikrát, ale nikdy ne tak moc jako tu noc kdy jsem ho tam dole našla úplně zničeného.