Ten smutnej večer

39 4 3
                                    

 Po celém tom divném dni, když mě sledoval ten nádherný klučina , jsem si šla lehnout. Byla krásná noční obloha a já se rozhodla na ní dívat, ale napsalo mi zas to číslo: Kuk Sof :) . Jen se zachechtám , přišlo mi to vtipné. V tom další esemeska : Chceš si zahrát , malá? :)  .. Nevím co na to odepsat. Tak jsem napsala : Co stalkere? .. Čekala jsem na to až odepíše . Docela mu to trvalo a já už usínala ale napsal: Koukám , že už víš, kdo jsem :) Zahrát si takovou menší hru :) ... Lezlo mi na nervy , jak furt posílá ty smajlíky a jak je trapnej. To mi došlo , ale jakou hru ? -_- .. odepsal jen: hehe :) ..  To mi celkově přišlo celé divné  ale nechala jsem to být, chtěl mě jen vyděsit.

Usnula jsem , ale vzbudil mě divnej pach : Sakra co to je za puch!. Vstala jsem a podívala se z okna, vidím jak utíká můj stalker .. a taky co vidím jsou plameny !! Zděsím se . On vážně zapálil náš barák!!!

Vezmu si do batohu duležité věci a rychle běžím za rodiči. Ale je u nich moc ohně tak musím opatrně..  třěsu s nimi ale oni nereagují! asi se nadýchali moc kouře a já nemám sílu je včas oba dotáhnout ven! Rozpadá se to tu.. Brečím , protože jsem teď sirotek, snad je dokáží zachránit...

Běžím s batohem přes chodbu ale spadne na mě knihovna a nemůžu se hnout. Upadám do bezvědomí..

Vzbudím se jak na mě svítí baterkou jeden hasič.. Zakřičí : Zavolejte sem ze zdola záchránáře! Ta holka ještě reaguje! . Snažím se pohnout ale jen mi řekne ať počkám . Přiběhnou záchranáři a pomocí hasičů se mě snaží vyprostit z trosek střechy a knihovny , opatrně mě dali na nosítka a dostali mě ven z domu . Přenesli mě do helikoptéry a jediné co vidím je, jak náš dům i s rodiči padá a hoří a hasiči hasí oheň .. Usnu.


Tak trochu špatný denKde žijí příběhy. Začni objevovat