Tak trochu špatný den

Kéž by noční můra

Probudila jsem se v nemocnici, na pokoji jsem sama , takže jsem ráda , že mám aspoň klid. Docela jsem se lekla, protože nemůžu se moc hýbat :D . Mám zasádrovanou nohu, druhou v ortéze a břicho mám celý zavázaný . Nebolí to , do kapačky mi dávají nějaký roztok proti bolesti.

Je to tu hezký a svatej klid na to , že jsem asi na dětským ( spíš určitě :D ) .Přijde sestra , co mi opatrně jen řekne , že zítra jdu na operaci nohy a převáže mi břicho , na kterém mám stehy.

Není tu co dělat tak se koukám na televizi . Samozřejmě  ve zprávách mluví o mém baráku a v tom na mě spadne deprese , zda zachránili moje rodiče. Takže to přepnu na jiný kanál .

Někdo klepe na dveře , vypnu televizi a otočím se směrem k návstěvníkovi. Je to doktor , co se jde ptát jak mi je a nějaký jeho vyšetření zda jsem ok . Řekne mi, že za mnou přijde policie a sociálka , jen na něj zarytě koukám , jako kdyby mi vrazil dýku. V tom slyším jak rychle začne pípat ten měřič tepu a tlaku , ale já se nemůžu hýbat , prostě nic! Přibehnou sestry s defibrirátorem a s doktorem se mě snaží stabilizovat . Usnula jsem.

Když jsem se vzbudila tak sestra zakývala do chodby na policajty. Vešli do místnosti a sestra zavřela dveře. Jo a ještě ta sociálka. : Ahoj Sofie,  asi chápeš proč tu jsme. : Jen na ně kývnu . pokračují : Máš něco, co by nám pomohlo v tom, jestli váš dům někdo zapálil ?: Podívám se na televizi , na tu tmavou obrazovku .  Nadechnu se: Víte.. asi vím kdo to udělal, ale nevím jak se jmenuje a kdo to sakra je. :  Jen se na mě podívají takovým divným  pohledem :  Jeden divný kluk mě pronásledoval, den předem  , myslela jsem si, že si ze mě někdo střílí. Ten večer mi psal, jestli chcete tak vám to ukážu: Odpoví: Samozřejmě to chceme vidět, a jestli můžeme, tak by jsme si ten mobil vzali . Podám jim ho: Myslela jsem si , že si fakt ze mě nekdo dělá srandu a chápu , že to je moje vina: Začnu brečet tak odpoví: Nene, není to tv vina, nemohla jsi to přeci vědět, ten mobil si vezmeme, abysme mohli zjistit kdo to odeslal  . Už tě nebudeme trápit . : Přistoupí sociální pracovnice: Sofie, asi víš, že tvoji rodiče zemřeli.. moc se nadýchali kouře.. je to pro tebe asi dost složitá situace , ale budeš muset být v dětském domově. : Podívám se na ni jako kdyby mě podpálila očima. Začnu brečet a křičet až tak, že sestry přiběhly a do kapačky dali něco na spaní .