Tak trochu špatný den

Myšlenkami pryč

              Měla jsem jít k terapeutovi, který prý mi měl pomoct s traumatem, přitom jsem se už docela oklepala.Mno.Jela jsem autobusem k jednomu rozkošnému domečku.. s otravně duhovou fasádou, nevím zda je to nejlepší rozhodnutí dát na dům terapeuta duhu.Nicméně aspoň to vypadalo docela moderně, okna a dveře byli bílé v moderním stylu alá sklo všude.

               Vstoupila jsem do čekárny, kde to bylo také nádherné. Všude kolem bílá, doslova. Obrazy plameňáků , moře a lesa všude na zdi. Na stropu černý placatý dlouhý lustry. Bílé pohovky, černý koberec a kytky. Docela wow.

               Zaklepala jsem na dveře a otevřel mi týpek  v černé košili a bílých kalhotech, s brýlemi na čele. "Dobrý den , jsem k vám domluvena na sezení, Sofia" řekla jsem s blbým úsměvem na obličeji. " Ano vím, počkej prosím chvilinku ještě tady" odpověděl s úsměvem a zavřel dvěře. Tak jsem si sedla na pohovku a plná očekávání , co bude.

                  Otevřely se dvěře a v nich stál terapeut, ukázal na mě , že mám jít dál.Vstoupila jsem a on za mnou zavřel dvěře. Stoupla jsem si a jako debil čuměla na něj uprostřed místnostsi. " Posaď se Sofi, a tykej mi, jsem Michael" Usmíval se na mě a podal mi ruku. POdala jsem mu jí nazpět a potřásli jsme si rukama.Seděli jsme v příjemných bílých křesílkách.

                     

            "Určitě jsi pochopila, že ke mně docházíš kvůli tomu, co se stalo." povídal ale zastavil se jakmile uviděl můj náhle smutný výraz. " Neboj, nebudu to z tebe tahat jako policisté, moje práce je ti pomoci" usmál se na mne a já nadzvedla hlavu s mírným úsměvem. "Celá ta událost je spíše jako nějaká vymyšlený fikce.. kdyby to nikdo neviděl, nikdo mi nebude věřit.." Odmlčela jsem se. Michael se na mě podíval zmateným výrazem. " Víš, jde o to, že lidi nejsou většinou dost připraveni čelit takové pravdě, proto radši zapírají."Přikývla jsem mu na to a on se zeptal. " Můžeš mi prosím jen popsat , co vše si pamatuješ?" začala jsem tedy vyprávět co si pamatuju a nakonec jen dodám " Na to nejde zapomenout, na zlo co lidé dokáží páchat, jaké jsou toho následky, změní vám to život ať chcete nebo ne." Na to se na mě usmál mezitím co si zapisoval poznámky . " Ano to máš pravdu, krásně jsi to vystihla. Teď se chci zeptat, jak se cítíš?" zvážněl. " Teď ? docela fajn, už jsem si nějak zvykla." " tak to jsi statečná, spousta lidí by to vzdala.".

Tak to pokračovalo celou dobu, samé kecy o pocitech. Příšel čas konce , Michael se zvednul " Už je konec tohoto sezení, bylo to ale zajímavé poznat tě" Usmál se a potřásl mi rukou. Usmála jsem se na něj taky a vyšla ze dvěří. Michael je za mnou zavřel.

Bylo to zvláštní, nevím co si o něm mám myslet.. asi Klasickej terapeut.

Musela jsem se vrátit zpátky do domova , kam se mi ale nechtělo , tak jsem zašla do města.