Tak trochu špatný den

Co se děje?!

 Vzbudila jsem se po tom, jak mě sestry uspaly při incidentu se sociálkou.Upřímně..Není mi fakt nejlépe, zemřely mi rodiče a mě dají do dětského domova, což není zrovna dobrý.

V nemocnici to ubíhá, chodí ke mě stále sestry a doktoři, ráda bych byla třeba s ostatními dětmi, co si tam hrajou ale nemůžu, musím ležet stále kvůli tomu břichu a noze. Většinou spíše jen koukám na televizi, někdy tam je opravdu něco zajímavého a zábavného, že se i zasměju, což se mi hodí. Dneska jsme měli opravdu dobrou snídani. Nevím jestli mám nějakou speciální stravu pro děti s nějakým traumatem , ale že by dávali v nemocnici palačinky jsem ještě neslyšela.

Jak tak koukám tak usínám.. ale probudí mě pocit, že mě někdo pozoruje. Snažám se dělat, že spím ale stejně pootevřu oči abych aspoň věděla, kdo to je. Pootevřela jsem tedy oči a málem jsem umřela! Přímo u mého obličeje byl obličej toho kluka! Vyděsila jsem se a chtěla jsem křičet ale přidržel mi pusu. Jen zašeptal: Pssst ..Omlouvám se za tvoje rodiče Sofia... ale musel jsem dát nějaký upozornění, aby jsi mě poslechla: Pousmál se a odešel a já radši upadla do bezvědomí z toho , jak jsem byla v šoku.

Když přišla sestřička, pověděla jsem ji , že bych chtěla mluvit s policajtama. Jen na to přikývla a někam odešla. Za 3hodiny dorazili kriminalisti. Zaklepali a já řekla , že můžou dovnitř.Přišli, zavřeli dveře. Vyprávěla jsem jim o tom jak tu byl, odpověděli že pokud ho poznají na kamerách tak mi dají vědět a jestli zas přijde, mám je zase zavolat.

Po 5 dnech

Nic zajímavého se nedělo, jen dneska. Oznámili mi , že dneska pojedu do dětského domova Caroline. Protože už jsem s tím byla smířena, jen jsem se namalovala a oblékla, abych po těch dnech vypadala jako člověk. Vzali mě do takové té převozní sanitky, a pomalu jsme miříli do mého nového domova...