Co dělat, když váš otec dostane práci v jiném městě? Váš poslední rok na střední a vy se musíte přestěhovat někam, kde nikoho neznáte.
Stiles Stilinski přijíždí do Beacon Hills se svým otcem, který dostal místo šerifa u místní policie. Stiles n...
Jenom co táta odjel jsem do sebe rychle naházel zbytek snídaně, dal špinavé nádobí do dřezu a batoh jsem si přehodil přes rameno.
"Neboj miláčku, zachvilku jsem zpátky. Ty to tady sama zvládneš. Nezlob. Až přijdu tak si zajdem na procházku, jo? Vím, že je tady všechno nové, ale my si tady zvykneme, uvidíš. Nebo se aspoň budeme, kvůli tátovi." Díval jsem se do Jessinčiných hnědých očí a věděl jsem, že ta slova patřila spíš mě něž jí. Ona se zdála být velkem v klidu a mě bylo jasné, že celý čas stráví v mojí postely. To já jsem tady byl ten co měl strach.
Zhluboka jsem se nadechl, pohladil jsem ji a vyrazil jsem ke dveřím. Zamčel jsem za sebou. Seběhl těch pár schodů, které mě dělili od mého jeepu a nastartoval jsem.
U školy jsem byl do deseti minut. Zaparkoval jsem a vystoupil. Pár lidí mě sledovalo, ale většina si mě nevšímala a já jsem za to byl rád. Nesnášel jsem, když se na mě lidi dívali. Posuzovali, jaky o mě všechno věděli. Přitom o mě nikdo nic nevěděl. Nikdy. Ani dřív a ani teď.
Když jsem kráčel k jedné z mnoha budov školy zahlédl jsem tu samou motorku jako včera. Její majitel zaparkoval a z každé strany vedle měj zastavili další. To tu jako mají gang nebo co? Beztak je to nějaký namachrovaný král školy a jeho věrní poskoci. Kluk si sundal helmu a já jsem se mohl konečně podívat jak vypadá člověk co mi vystrašil psa. Byl snědý s jemně vlnitými kratšími tmavými vlasy. Co mě ale překvapilo bylo to, že se netvářil ani trochu namyšleně, vlastně se zdál být celkem milý. Usmál se na ty dva, co přijeli s ním. Byli to dvojčata, celkem řízci. Ale i tak z nich něco vyzařovalo. Musel jsem se usmát. Byli jako štěňata toužící po pozornosti jejich matky. A v tomhle případě se zdálo, že ten snědý kluk je matka. Přišlo mi to vtipné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Otoči jsem se zpátky ke škole. Milion budov a nekonečno místností a já tady mám najít jenom jednu. Kde sakra může být ředitelna. Nechápu proč nemají na každém rohu ceduli s mapou. Znáte to, takové to, kde máte i napsané kde se nacházíte. Protože to jsem zrovna v téhle chvíli netušil. Už deset minut jsem bloudil po chodbách, lidí pořád přibívalo. Naštěstí si mě nikdo nevšímal. Povzdechl jsem si, a už jsem se chtěl zeptat na cestu, ale někdo mě předběhl.
"Nechceš pomoct? Já už se totiž nemůžu dívat na to jak tady bloudíš." Stála vedle mě. Leknutím jsem nadskočil. Nešiml jsem si jí, ale ani se nedivím, mohla mít tak metr šedesát. Dívala se na mě dívka s jahodovými vlasy. A velké zelené oči se na mě usmívali. Byla celkem roztomilá.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
