Im survivor

Chapter 1

„Tak nám Leno řekni, jak udělat z říční vody pitnou." položil otázku Pike chodící po třídě. V šedivé ponuré místnosti plné železných židlí a vratkých poliček probíhaly hodiny pro vězně, které byly nevyhnutelné. Obzvlášť posledních pár dnů. Každý komu nebylo 18 musel podstupovat vzdělání. Pro někoho to byl oprus, pro jiného něco přínosného a pro zbytek jen dobrá příležitost vytáhnout paty z vězení. Na vesmírné stanici Archa totiž vládl zákon, který trestá smrtí ty, jež porušili pravidla. Nezletilí bývali zavíráni do cel a dospělí vypuštěni. Při zavření do přetlakové komory se v místě blíž vesmíru pomalu vytrácel vzduch a pomocí jednoho zmáčknutí tlačítka si vesmír vzal život dotyčného, naprosto bezmocného.

Lena, vysoká blondýna s modrýma očima, seděla v poslední řadě na nepohodlné židli se železnou konstrukcí a jako obvykle nedávala pozor. Patřila spíš ke třetí skupině, vypadnout z myší díry. „Já nevím." protočila oči, „k čemu mi to bude, stejně budu do 18 zavřená v téhle plechový krabici někde ve vesmíru. Jo, potom si mrtvá zaplavu mezi hvězdama. Super." Pike, učitel z farmářské stanice se snědou pletí, k ní nevrle přistoupil: „Abyste se nakonec nedivila, slečno Courtneyová." Nic si z něho nedělala, byl ji spíše pro smích. Muž, který s nedokázal zjednat pořádek pro ní nebyl nijak hodnotný. Jen další chudák, co poslouchá kancléře. Vlastně nechápala, proč s nimi vůbec ztrácí čas. Ať si radši okopává zahrádky. Učitel pokračoval ve výkladu s lehkou nervozitou v tváři, neboť nikdo nedával pozor. Tak prapodivně se nikdy nechoval. Pomyslela si, když si ho prohlédla odspoda až nahoru. Krčil obočí a přejížděl pohledem po všech v místnosti. Dívky si šeptaly a přitom se chichotaly všelijakým blbostem, chlapci se ani nesnažili být potichu a tak výuka nevypadala tak, jak by měla.

„Jak víte, Země je prolezlá radioaktivitou a tak není jisté, jestli je možné se na ni vrátit." navázal Pike s vyrovnaným hlasem. Třídou se roznesl pronikavý smích. „Čemu se smějete Johne?" okřikl hnědovlasého chlapce vyučující, „máte snad nějakou připomínku vhodnou ke spekulaci?" Seděl se založenýma rukama na prsou s výsměšným úsměvem od ucha k uchu. Pike ho spražil pohledem a už celý vytočený ho znovu vybídl ke slovu. „Zajímalo by mě, proč nám tu takové žvásty vykládáte, když už většině z nás zbývá jen rok až dva a na Zem se stoprocentně nedostaneme." Nastalo hrobové ticho, všichni zbystřili, taková diskuze je zajímala. Možná to byli jen vězni, ale bystrost jim nechyběla, aspoň většině. I Lena se narovnala a nastražila uši. „Pane Murphy, jak už sem řekl támhle vaší spolužačce, může se stát něco, z čeho budete překvapen. Dejte si pozor na to co vypustíte z úst, můžete se totiž pěkně mýlit." Pike se opřel o svůj stůl, na kterém se vyskytovalo několik plánků a učebnic, a snažil se pokračovat v hodině. Žákům se nedostalo odpovědi a tak odmítali pracovat a znovu mu nevěnovali sebemenší pozornost. Učitel zmlkl a třídu si prohlížel ještě napjatěji. Lena seděla s nohou přes nohu a nenápadně poslouchala co si Murphy šušká se svými kamarády. „Hele Octavie Blakeová, Ta, kterou schovávali pod podlahou." ozývalo se s poukazováním na přední řadu. To Lenu žralo, Octavie byla její kamarádka, se kterou se poznala díky hodinám s Pikem (aspoň k něčemu to bylo dobré). Dívka se ošila, očividně také poslouchala. Nebylo pro ní jednoduché se srovnat se svým životem. "Sklapni," prskla po nich téměř neslyšně. Alespoň mě se ulevilo.

Na Arše nesměl nikdo mít více než jedno dítě, ale u Blaků se to tak nějak sešlo a byli dva, Bellamy a Octavie... Jejich matku za to vypustili a Octavii jako druhorozenou zavřeli. „Takový kecy ten Pike vypouští z tý držky, stejně nebudí respekt a nikdo ho neposlouchá." Ve chvíli kdy si Lena představovala normální život, vytrhl jí ze snění úder. „Au!" vykřikla, „zbláznil jste se?!" křičela na Pika a mnula si zarudlou tvář. Proč to udělal? To už jsou vězni tak nesvéprávní? Přes uličku seděl Murphy, který vzápětí chytl ránu taky. Seděl však dál se založenýma rukama a koukal na jedno místo, jako by se nechumelilo. „Braň se!" lupl Johnovi druhou, „tvůj otec by byl jistě mile překvapen, jakého slušného syna vychoval." To už se Murphy neudržel a Pikovi zasadil pěst pod žebra. Začala rvačka, všichni křičeli a postupně se přidávali, či se snažili je od sebe odtrhnout. Lena měla však jiný nápad. Vypařit se. Zvedla se ze židle a došla k první řadě. "O'? Kryj mi záda," mrkla na kamarádku. Rozeběhla se k automatickým dveřím a zmáčkla tlačítko na poplach.

------------------------------

Takže..... Tohle je úvo do fanfikce na můj oblíbený seriál The 100. ♥ Píši to všude, každopádně, toto je přesměrované z mého starého účtu, kde už to nenaleznete. Snad se tu příběhu povede lépe. Děkuji za přečtení, popřípadě za vote či koment.

See ya

Vaše Tessie♥