kůň číslo 16

1

Sedím ve vlaku a koukám z okna . Venku je zase pochmurné počasí i přez to teplo ale mně to dnes tak nějak nevadí . Z domu jsem měla v termosce kávu a v batohu nějaké věci které budu potřebovat na dva měsíce na ranči .  V hlavě mám strašně moc smíšených pocitů a v ruce svírám bagetu s hermelínem . Kupé mám pouze pro sebe , což mi zatím vyhovuje . Největší společnost mi  dělá moje svačina a banánová šlupka co čouhá z toho malého koše . "Čtvrtá zastávka Luhánky". Ozvalo se . Najednou otvírá dveře od kupé nějaká slečna v šortkách tílku a klobouku s obrovským kufrem , byla docela nízka a kudrnaté bloňdaté vlasy ji trčely uplně všude .
" Dobrý den je tu volno ? " Zeptala se .
"Ano" Odvětila jsem naprosto v klidu , totálně soustřeďená jen na svůj hermelín .
Nevím ani jak se to stalo ale za chvíli jsme navázali uplně normální konverzaci .

Jmenuje se Sára  a míři na stejný ranč co já . Po dlouhém kecání o koních a o ranči jsem musela vystoupit o zastávku dříve v Krasicích .
Popřála mi hodně štěstí při vybírání mého nového koně a já vystoupila . Proč zrovna tam ? Protože právě v Krasicích se konají velké dražby koní . Taaaak a jsem tu ! Tolik lidí a tolik krásných koní . Hlavně tam byl velký zmatek . Nějaká ukřičená černovlasá ženská s kloboukem mě okamžitě posadila na zadek do deváté  řady takže jsem skoro nic neviděla  , než jsem stačila cokoliv říct ,   strčila mi do ruky takovou tu kartičku s číslem 16 a odplula zase pryč .

Moc jsem nechápala o co tam kráčí , proto jsem si zase vytáhla kafe z batohu a nečině přihlížela.  Najednou něco začali volat a jediné co jsem z toho pochytila bylo " číslo 16 " bez jakéhokoliv váhání jsem vykřikla JÁ . Natož už se ke mě hrnula zase ta ženská a táhla mě za ruku kamsi dál .
"Takže slečno , hotovost řešit nemusíme "
" cože ? " Vyhrkla jsem ze sebe .
" no , právě jste si vzala do péče koně s číslem 16 , Wile přiveď ho ! "
Čekala jsem jakého nádherného koně mi přivedou .. Jenže ...
" Tak a tohle je Norina " Odsekla ta paní a mizela zase pryč .
Přede mnou stál ušmudlaný , zaškudlený , špinavý nehezký kůň s rozcuchanou hřívou od bahna .
Ten pán co ji přivedl mi vysvětlit že Norina je kůň z jatek a že je u nich už nějakej ten pátek . Dnes to byla její poslední dražba , kdybych si ji teď nevzala vrátily by ji zpátky na jatka .
"To snad né , je vůbec možné si ji vzít pod sedlo ? Protože lidé z ranče nemají momentálně vozík a já tu mám sehnat ještě sedlo uzdu deku a ostatní věci abych ji tam mohla přepravit po noze. " Chrlila jsem ze sebe .
Will ( ten chlápek ) jen zavrtěl hlavou , do ruky mi dal vodítko i s Norinou ,  otočil se a kráčel pryč .  Na dražbě jsem nakoupila ještě několik věcí když jsem tak ušetřila za koně . Domluvila jsem se s nimi že si pro všechny věci přijedu až ve středu  .
Vzala jsem Norinu a vydala se na cestu . Nevím ani co jsi za plemeno . Asi čt. povídala jsem si s ní při cestě Budeš určitě krásná až tě dám do kupy . Jenže .. Slíbila jsem rodičům že jim ukážu jak už jsem dospělá a chytrá . Ty si byla naposledy pod sedlem tak před rokem a bojíš se mé ruky . Teď mám dva měsíce abych tě vůbec něco naučila .. Ale já to zvládnu ! Po cestě si stoupala na zadní , točial se kolem mě a nechtěla poslouchat .
Po dlouhé cestě jsme konečně dorazily spolu na ranč a já ji šla všem představit
TAK TOHLE JE NORINA .