Chodili jsme spolu do třídy 10 let. Rok do školky a devět let do školy. Snad každé dívce, co tě zná nebo tě jen viděla, se líbíš. Je těžké si zvyknout na někoho, kdo se ti líbí. Na nejhezčího kluka, co jsem kdy potkala. Koho máš rád/a. Když je to pouze z mé strany. Zvláště, když tobě je to úplně jedno. Nikdy jsi se o mě nezajímal. Proč taky? Jsi kluk, co může mít jakoukoli holku. Ano, působíš jako děvkař, jako kluk s egem vyšším než mrakodrap. Možná i jsi, ale stejně tě mám ráda. Nikdy jsem nebyla žárlivý typ člověka, dokud jsem si neuvědomila, co k tobě cítím. Už nejsi jen bývalý spolužák, ale kluk se kterým chci být. Škoda, že to nevíš. Možná se to ani nedozvíš. Opravdu se bojím odmítnutí. Mám kamarádku, která je pro mě jako mladší sestra. Snaží se mi pomáhat. Chce mi pomoci i s tebou. Ale to bude nadlouho. Bylo by hezké, kdyby si alespoň odpovídal na zprávy. Ano, jsem možná trochu naivní. Jenže jediné, co nám zůstane, jsou přání a sny. Skoro každý den se mi o tobě zdá.
ČTEŠ
Neopětovaná láska /short story// DOKONČENO/
RandomNechápu proč jsem se zamilovala zrovna do tebe. Nikdy si se o mě nezajímal, málokdy se stalo, že by si mě pozdravil. V druhém pololetí se mi zdálo, že se na mě někdy díváš. Někdy jsme se střetli pohledem, i když to bylo docela často, podle mě to byl...
