Ne každý kluk se nám může zdát jako pravý princ našeho srdce.
Mluvím z vlastní zkušenosti. Kluk, o kterém jsem psala, určitě nebyl tím, pro kterého bych byla schopna všechno objevovat. Líbil se mi a měla jsem ho moc ráda, ale tím to končí.
S někým, kdo má IQ betonu a EGO vyšší než mrakodrap, nemůžete myslet na budoucnost. Vždy se najde někdo jiný kdo ho zaujme, třeba jen na chvíli.
Já svého prince našla. Jen je pár detailů, které kazí náš vztah.
Jeho bratr, který se nám do vztahu přímo sere. Věcně otravuje a prolízá fotky a ukazuje je kámošům.
Vzdálenost. Celých 300 km. Vlastně skoro přes celou republiku.
Jeho změny nálad. Většinou je milý, ale když ho někdo naštve a já ho dost brzy neuklidním schytám to já.
To, že mi často nevěří. Nikdy to neřekl, ale poznám to. Nevím, proč.
Když si píšeme a já poznám, že se něco děje, vím že lže, když napíše. Nic. Nic se neděje. Všechno je v poho.
No nic nebudu dál vypisovat všechny nedostatky. Sama jich mám spoustu.
Každá/každý z nás si najde svou spřízněnou duši. Možná se párkrát spálíme, ale výsledek stojí za to. Nevzdávejte se.
Nevím, co napsat.
Věří mi tohle vůbec někdo z vás?
- napište mi do komentů.
Já v to věřím. J.J.♡
ČTEŠ
Neopětovaná láska /short story// DOKONČENO/
RandomNechápu proč jsem se zamilovala zrovna do tebe. Nikdy si se o mě nezajímal, málokdy se stalo, že by si mě pozdravil. V druhém pololetí se mi zdálo, že se na mě někdy díváš. Někdy jsme se střetli pohledem, i když to bylo docela často, podle mě to byl...
