Mysl

Nemoci

U babičky
(je to úplně jiná doba než v předchozí kapitole. Ikdyž jsem tam s mámou jela zas po hádce)

Zdá se mi to nebo je tu až moc velké horko? Achjo. Pomalu se zvedám z postele a jdu v polospanku k oknu, abych ho otevřela, ale jakmile se moje nohy dotknou země chytne mě menší závrať a okamžitě letím na záchod se vyzvracet. Bože dnešek nemůže být lepší. #ironie. Zkusím to říct mamce! Ale té to bude nejspíš jedno. Ikdyž... Za pokus nic nedám. Vyjdu tedy ze zachoda, ale velmi opatrně a pomalu, jdu malinkou chodbičkou. Začnu doprava a ani ne 5 metrů a už jsem u dveří které vedou na chodbu kde jsou boty a zima z venčí. Pomalu otvíram dveře a mě téměř okamžitě ovane chladný vítr. Opět se mi zatočí hlava a já se musím víc opřít o stěnu, to břicho tak bolí... Proč to tak bolí? To už nemůže být konec? Já chci umřít! (to si říká snad každý když ho něco moc bolí nebo ne? :D)
Opět de na mě závrať. Už znovu ne. Pokusím se to potlačit... Povedlo se! Ale tim se bolest v břiše vrátí ještě ve větší míře. Musím to vydržet. Nádech. Výdech.

"mami? "zavolám na chodbě a čekam až se otevřou dveře z kotelny. (Ano jsou v kotelne je to malá místnost která se tady často používá a hned vedle je kotel... Logicky proto se tomu říká kotelna že?)

"Máámí?!" zavolám hlasitěji aby mě slišela přes smých co se z tama line."Mááámííí" pokusím se zavolat jěště hlasítěji a prohnu se v břiše kvůly bolesti.Smích už konečně utichl a dveře z kotelny se otevřou. Máma vykoukne a ptá se co chci,vše ji řeknu a jediné co mi řekne je:"A co já s tím mám dělat?" hmm....takže jako vždy její to jedno. Proč by se o mě měla starat když tam má chlast?

Došla jsem do pokoje a celou noc jsem nedělala nic jiného než chodila (spíš běhala) na záchod a zpět do postele.

----Předem se omlouvám za gramatické chyby ale moc mi čeština nejde.---