Mysl

24. 8.

Už to bude rok. Rok co mě opustila,nebyla sice dokonalá ,ale mě tak přišla,mohla jsem se k ní schovat když to doma nebylo OK. Vždy mě podpořila,vždy se na mě usmívala, i když jí nebylo nejlíp. Dávala mi pocit že vše bude dobré, dávala mi pocit že jsem milovaná,že jsem v bezpečí.

Usmívala se jako sluníčko a neznám nikoho kdo by ji neměl rád,uměla poradit,podpořit a pomoct. Vždy myslela hlavně na rodinu a často se ptám proč tak skvělí člověk odejít. Vím že je to klišé ale ona si to nezasloužila....nekouřila,pila jen max skleničku vína (a to jen když bylo fakt proč pít),opravovala barák,starala se jak nejlíp mohla o moji malou sestřenku a strejdu.

Už jednou nad tou kurvou vyhrála. A ta kurva má jméno rakovina.

Snažím se na ní vzpomínat v dobrém,na její smích,na zážitky s ní,ale pořád se tam vkrádá ten obraz u ní doma jak ležela na posteli,bez sílí k životu,bez té jiskry v očích,vybavuje se mi to jak byla bezmocná a slabá. To jak nevnímala svět okolo.Bolelo to,strašně moc.

I přes to že byla pod vlivem morfia aby se jí ulevilo od bolesti tak jak mě viděla tak se dokázala pousmát....Kdybych věděla že do týdne od mé návštěvy odejde z tohoto světa zůstala bych u ní,i když pohled na ni mě bolel víc jak řezné rány žiletkou.Zůstala bych tam a užívala si její přítomnost dokud můžu.

I když pořádně nevnímala svět tak jak jsem jela zpět domu z Moravy do Čech tak mě chtěla k telefonu,povídala jsem si s ní ,nedával náš rozhovor smyl,občas se opakovala,ale před ní sem se aspoň po hlase snažila být veselá ale jakmile byl hovor ukončen tak sem byla jako tělo bez duše,protože jsem si uvědomila že ta moje návštěva vlastně ani návštěva nebyla bylo to rozloučení s člověkem co už je napůl mrtvý. Tři dny po našem hovoru zemřela.

Bolelo mě vidět jí umírat,ale už před tím sem se s tím smiřovala, ale když to člověk zažívá podruhé tak to bolí ještě víc,ale díky první zkušenosti sem věděla jak se zbavit té deprese,bezmoci a zoufalství. Nejdříve děda co mě vychovával a pak teta co se pro mě snažila dělat to samé co děda. Dva lidé co pro mě znamenali víc než rodiče mi odešli.Ale pořád jsou u mě v srdci a skoro každý den na ně budu vzpomínat,vzpomínat na to co mi dali a co pro mě znamenali. A navždy budu nenávidět tu KURVU RAKOVINU.