Další z mnoha stěhovaní.Zamrzí když musíte opustit místo které pro vás začíná být domovem,ale dnes neopouštím jen domov,ale i školu,své přátele v ní,je to možnost začít znovu,i přes to boli to vše opustit.
V takových situacích si řeknete: ještě aspoň den,hodinu,minutu,nebo nejlíp zaszavit čas abyste nic z toho nemuseli opouštět.
Ale život de dál a nehledí na vaša prozby či přáni,je mu jedno jestli to boli,nebo ne,prostě to tak je,bylo a i bude.
I přesto že to boli naplňuje to člověka energii a motivaci noveho začátku,potkají se nový lidé,nový přátelé. Na vše co bylo se musi vzpominat,jak na to dobré tak i na to špatné. Nebýt naši minulosti tak nejsme tím kým jsme. Nebyli bychom sami sebou. Možná litujeme činů co jsme udělaly,nebo slov co jsme řekly,možná nás to bolí,naštve,rozbrečí či rozesmutní ale nebýt toho tak nerozeznáme to nové a hezké. Díky tomu jsme to MY!
Takže,bolí mě opouštět místo plné mých vzpominek,ale udělám si nové v jiné škole a v jiném domově,s jinimi lidmi. Bude to nový začátek a mé nové já.👊❤
ČTEŠ
Mysl
RandomTo co tu budu psát nemusí vůbec dávat žádný smysl. budu sem dávat moje vzpomínky, představy, oblíbené citáty ^o^