Lili Potter a potomek zla

kapitola druhá- TĚHOTNÁ

28. srpna 2010
Probudila jsem se v naší společné manželské posteli, v naší
společné ložnici, v našem společném domě. Vedle mě spokojeně oddychoval Harry a já se musela usmát nad pohledem na něj.
Všude po ložnici se válely kusy našeho oblečení.

Potichu jsem se zvedla z postele, posbírala naše oblečení a vydala jsem se do koupelny.

Včera jsme se s Harrym pokoušely o miminko. Rozhodla jsem se tedy zjistit zda jsem v očekávání nebo nejsem.
Švihla jsem hůlkou a čekala co se stane. Nejprve jsem v oblasti podbřišku ucítila jemné, ale příjemné lechtání, jako by ve mě byl milion malých motýlků. Potom jsem ale ucítila prudkou a tupou ránu, jako by mě někdo zevnitř uhodil, až jsem se musela posadit. Hned jsem se ovšem vzpamatovala a přes všechnu tu bolest jsem se usmívala. Proč? To je jednoduché. Tato tupá a prudká rána totiž neznamená nic jiného než to, že jsem těhotná!!!
“Já jsem TĚHOTNÁ!” zavýskla jsem si vduchu. Měla jsem takovou radost ze bych nejradši křičela na celý dům, ale nechtěla jsem vzbudit Harryho a tak jsem se v klidu oblékla do fialového tílka a riflových kraťasů. Vlasy jsem si spletla do jednoduchého drdolu a šla jsem připravit snídani.

K snídani jsem udělala palačinky, které jsem společně s kávou, marmeládou, šlehačkou a čokoládovým topingem naskládala na podnos a vydala jsem se potichu po schodech do ložnice.
Podnos jsem postavila na Harryho noční stolek a vlezla jsem si zpátky do postele. Políbila jsem Harryho na čelo a ucítila jsem jak pomalu otevřel oči. Políbila jsem ho na jeho nežné rty a řekla: „Dobré ráno lásko. Jakpak jsi se vyspal?”
„Skvěle miláčku.” zívl Harry a otočil hlavu k nočnímu stolku. „Stalo se něco?” povytáhl obočí když uviděl snídani.
„Ne.” usmála jsem se. „Vlastně ano.” dodala jsem, když jsem si uvědomila co mu chci říct.
„Víš Harry... No... Musím ti něco říct. Já... Ty... Vlastně my... Nó víš prostě... Budeme mít.. MIMINKO!”
poslední slovo jde doslova vyhrkla.
Harry na mě chvíli koukal jako kdyby nechápal co se mu snažím říct. Ale potom vykulil oči a dřív než jsem stačila cokoliv říct, začal mě dusit vášnivým polibkem!
„Ginny!” vykřikl. „To je skvělé! Já budu táta! Já tě miluju!” zvolal a znovu mě políbil.

***

S hlasitým "PRÁSK", jsme se s Harrym přemístili na okraj pozemku Doupěte a pěšky jsme se vydali přímo k domu.
Čím víc jsem se přibližovali, tím víc jsem byla nervózní.
“Co tomu řeknou naši?... A nebudou si myslet, že nejsme připraveni mít dítě?... ”
Harry jakoby vycítil že se něco děje, si mě přitáhl za bok k sobě a políbíl mě do vlasů. Zbytek cesty jsem šla v Harryho objetí.
Když jsme dorazili k samotnému domu zjistili jsme, zě naší si ještě pořád nepořídili zvonek. Harry tedy mávl hůlkou a z té vyšel zvuk zvonku.
„Arture, jdi prosím otevřít, já teď nemůžu.” ozvalo se zevnitř tlumeným hlasem.
„Už jdu Molly.” ozval se pro změnu taťkův hlas.
Otevřeli se před námi dveře a v nich stanul taťka.
„A heleme se,” ozvalo se posmešným hlasem. „Potter a Potterová... To je mi překvapení. To je dost že jste se taky ukázali. Už jsme se báli že se Vám snad něco stalo.” řekl taťka teď už milým hlasem a objal nás.
„Ahoj.” řekli jsme s Harrym sborově a no pokynutí rukou jsme vešli dovnitř.
Jen co jsem vešla, ucítila jsem známou vůni dýňového koláče a
„Mami!” vběhla jsem do kuchyně a uviděla mamku jak stojí u kuchyňské linky a píchá špejlí do koláče. Než mamka stihla cokoliv říct, už jsem ji svírala v pevném objetí.
„Ale Ginny! Vždyť mě rozmačkáš!” rozesmála se mamka a já ji spěšně pustila.
„Strašně ráda tě zase vidím mami.” „To já tebe taky zlatíčko, ale to není důvod k tomu abys mě rozmačkala.”usmála se znovu mamka a já se otočila ke koláči.
„Hmmm... Dýňový... Můj oblíbený... Jak jsi věděla že se stavíme mami?” zeptala jsem se udiveně a mamka se usmála.
„Nevěděla, ale instinkt mi říkal že mám udělat právě dýňový.”
Znovu jsem mamku objala, ale to už do místnosti vešel Harry...
„Dobrý den paní Weasl-” Harry se zasekl když mu mamka ukázala zdvižený ukazováček.
„Promiň Molly. Já si prostě pořád nemůžu zvyknout.” sklonil Harry hlavu, ale mamka já i taťka jsme se smáli.

***

Seděli jsme venku v altánku, popíjeli kávu a jedli dýňový koláč.
Povídali jsme si o různých věcech a téměř pořád jsme se smáli.

Najednou mě Harry chytil ruku až jsem leknutím malem naskočila. Upřel na mě ten svůj vážný výraz a já pochopila co chce.
“Teď nebo nikdy.” pomyslela jsem si a nasadila vážný výraz.
„Mami, tati, chtěli bychom vám něco říct.” usmála jsem se a pokračovala ve svém proslovu.
„My... Budeme m-mít s Harrym... Mi-miminko!” vykoktala jsem a div, že jsem Harrymu nerozmačkala ruku.
Řekla bych, že naši čekali hodně, ale tohle ne. Oba nás sjížděli pohledy a zjišťovali, jestli si náhodou neděláme legraci.
První se vzpamatovala mamka.
„Takže já budu babička!” zašeptala ohromeně a nespouštěla z nás oči.
„No páni! To je skvělé! Gratuluju!” vyhrkl taťka a oba dva máš objal.
„Moc vám to s Arturem přejeme a už se oba dva těšíme na to malé Potteřátko.” usmála se mamka a musela si utřít jednu neposlušnou slzu která ji vytekla z oka.

Všichni jsme tam tak seděli a povídali jsme si. Všichni jsme se bavili, ale naštěstí i o jiných věcech než o tom malém, co se má narodit za 9 měsíců.

-----------------------------------------------

Taaakže. Další kapitola za námi a hádejte co! Čistý text kapitoly má přesně 900 slov! To je neuvěřitelné!
Sice to není 1000 který byl u předchozí kapitoly ale stejně! Wow!
Nó...
Doufám že se Vám tahle extrémně nezáživná kapitola líbila a dejte mi prosím všechny vaše názory vědět do komentářů.
Moc díky.
Líbám Vás kouzelníci.
G.W.