Lili Potter a potomek zla

kapitola čtvrtá - SEN

Když skončilo zařizování do kolejí, McGonagalová pronesla ještě pár slov, pak tleskla a na stolech před námi se objevila spousta jídla. Tolik jídla jsem v životě neviděla! Kuřecí pečená stehna a prsa, vepřové kotlety, různé omáčky, zapečené těstoviny, brambory na spoustu způsobů. Různé saláty se zálivkami i bez nich, spousta příloh a různé další pokrmy.
Po nějaké době McGonagalová tleskla znovu a hlavní jídla na stolech vystřídaly buchty, koláče, bábovky, dortíky, zákusky pudingy a jiné dezerty. Všichni se cpali až měly boule za ušima a jídlo rychle ubývalo,ale jakmile byla nějaká mísa prázdná, hned se v ní zase objevilo další jídlo.

Když už to vypadalo, že všichni dojedli, McGonagalová znovu tleskla a všechno jídlo zmizelo.

„Doufám že jste si všichni užili hostinu a teď, honem do postele," zvolala a všichni od stolů se začali zvedat.

„Nebelvírští ke mně! Všichni nebelvírští prváci ke mně! Tudy prosím, držte se pohromadě! Tak pojťe!" volala vysoká dívka se zelenýma očima a dlouhýma, kudrnatýma blonďatými vlasama, která stála u vchodu do velké síně. Prodírala jsem se ostatními žáky až k ní a potom za ní.

Vedla nás po zvláštních schodištích která se každou chvíli pohybovala. Šli jsme dlouhou chodbou, až k jednomu zvláštnímu obrazu.

„Toto je Buclatá dáma," řekla blondýnka. „Stráží vchod do nebelvírské haly. Avšak abyste se tam dostaly, musíte jí říct heslo."

Buclatá dáma, která až doposud spala, rozevřela ospale oči a řekla: „Heslo?"

„Letošní heslo je: domino vexo, což znamená nedráždi dámu. Je to proto, že buclatá dáma je od války s Voldemortem dost nevrlá..."

Obraz, který se zatím odklopil, odhalil vchod do místnosti, která byla zařízena v barvách červené a zlaté. Byl tam veliký krb, u kterého stálo několik křesílek, stálo tam pár stolů s židlemi, pohovka a okno, které odhalovalo krásný výhled na školní pozemky.
A to všechno stálo uvnitř středně velké a mimořádně útulně zařízené místnosti.
„Vítejte v Nebelvírské společenské místnosti, která je součástí Nebelvírské haly. Zbytek haly obsahují ložnice, zvlášť pro dívky a chlapce. Každá ložnice má svou vlastní koupelnu.
Dívčí ložnice jsou po schodech vlevo a chlapecké naopak vpravo. Na každých dveřích najdete číslo ročníku.
Kufry a ostatní zavazadla najdete ve své ložnici. To je asi vše, takže se běžte zabydlet a potom honem do postele, protože zítra brzy vstáváte," dokončila svůj monolog dívka, otočila se a proběhla otvorem v podobizně.
Místnost se okamžitě zaplnila vzrušeným povídáním. Všichni se ohromeně rozhlíželi a zkoumali každý kout, této neskutečně krásné místnosti.

Potom se studenti začaly pomalu trousit do ložnic, protože každou chvíli měli dorazit starší studenti.
Našla jsem proto Jacka s Alexem.
„Kluci, jsem dost unavená, asi si půjdu lehnout," zazívala jsem.
„Dobře, tak se uvidíme ráno," souhlasil Alex a usmál se, ačkoliv mi přišlo, že jsem v jeho hlase zaslechla trochu lítosti... Bylo to zvláštní... Od první chvíle co jsem se s dvojčaty seznámila mi byl Alex trochu sympatičtější... Nechápu co to se mnou je. Nikdy dřív jsem takový pocit s nikým neměla... Snad jen... Ale ne. Fred Weasly je jen kamarád.
„Tak ráno," usmála jsem se na kluky a vyběhla do dívčí ložnice prvního ročníku.

Fred Weasly byl o rok starší kluk s ryšavými vlasy. Byl to syn strýčka George a tety Amy. Chodil do druhého ročníku a moudrý klobouk ho zařadil do Havraspáru. Přecijen jeho matka odtud taky byla.

Když jsem vešla do ložnice, myslela jsem že mě šálí zrak. Čekala jsem hodně ale tohle ne. V místnosti stálo pět nachově červených postelí s rudými nebesy protkanými zlatýma nitkama. Vedle každé postele byl noční stolek z třešňového dřeva. Rozhodla jsem se ze si zaberu tu pod oknem. Bude tam krásný výhled.