~8~

28 6 0
                                    

,, Takže... asi jako první věc... bych ti chtěla vysvětlit, proč jsem se najednou z ničeho nic začala chovat tak, jak jsem se chovala..." začne s sklopi hlavu. Upřímně by mě to hrozně zajímalo. Do té doby jsme byli pořád spolu, prostě nejlepší kamarádky. Ve všem jsme si pomáhali... pak najednou, bod zlomu, ze dne na den se Nicole začala chovat úplně jinak...zle...začala se všem smát, začala být zavistiva a zlomyslna...

,, Takže... asi víš že mi tehdy umřela máma. Otec si našel novou, myslím že jsem ti o ní snad říkala, jmenuje se Susan. Převzala nade mnou výchovu. Začala mě vychovávat k horšímu. Zatímco mě vlastní máma učila být na ostatní hodná a milá, macecha mě nutila v pravý opak. A dál už asi víš... Já se chci změnit Kiar, opravdu! Ale já nevím jak ? Teď mě mají všichni za zlou..." dořekla a sklopila hlavu do dlaní. Vypadala nešťastně. Byla nešťastná...
Ale Věřím jí. Je mi jí teď líto. Co všechno si musela prožít... a prožívá...

,, Víš co? Já ti věřím. A neboj se. Vše zařídím." usmeju se a soucitne jí poklepu na rameno. Otočila se na mě. V očích se jí leskly slzy. Ale i přes to se na mě usmála a polkla slzy.

Teď už mi vše dává smysl. Ale že by byla Susan opravdu taková, to jsem netušila. Ale mohla jsem si všimnout těch všech náznaků, které mi Nicole věnovala... moje chyba.

,, Ještě něco?" vesele jí pobidnu.
,, No..." začne se cervenat.
,, Nooo..." zopakuji po ní v naději ze se ještě něco dozvím.
,, Líbí se mi Jacob."  tiše na mě piskla, přičemž si dala speciálně pozor na poslední slovo, jelikož věděla, že nedaleko od nás sedí vlkodlačka z našeho ročníku.

,, Ty, Nicole " zasmeju se.
,, C-co ? " věnuje mi upřímný úsměv.
,, Chceš s ním nějak pomoct ?" podívám se na ní, abych se jí pokusila naznačit, že jí ho můžu dohodit.
,, No já nevím " začne se cervenat ještě více. Pravděpodobně pochopila o co se snažím.
,, Ale tak jo! Děkuju moc " rozšíří úsměv ještě víc.
,, V pohodě " podepru si hlavu a stále se na ní usmivam.
Houkla jsem na kolemjdoucího číšníka a objednala nám kafe. Pamatuji si, že Nicole měla vždy ráda cappucino, takže jsem nám hned dve objednala.
,, Děkuju, Kiar " zaculiila se na mě fialolovlasá upirka. Nevím proč, ale prostě mi k ní ty vlasy sedí.
,, Nemáš zač. Zvu tě" úsměvu se na ní.
,, Kiar, myslímže to nebu- " začala Nicole načítat větu, ale vzápětí jsem jí zastavila.
,, Žádné takové " zvýšeným hlasem jí řeknu a mavnu na číšníka, že zaplatím.

Po odchodu z kavárny jsme se rozešli. Nicole to má doma s macechou asi hodně těžké, když na mě naléhala, že už fakt musí domů.

S úsměvem na tváři jsem tedy doletela domů. Nejednou jsem měla takovou svobodu. Díky tomu, že její rodiče byli tisíce kilometrů daleko, se nikdo nestaral o to, kde je, co dělá, nebo kdy se vrátí domů. Právě proto doma téměř nikdo nebyl. Maximálně pár mladších sourozenců, kteří se báli chodit sami ven.

Dnes už jsem žádné problémy nechtěla řešit. Bezstarostně jsem si lehla do postele a usnula jsme.

Ahoj 😄 po hoooodne dlouhé době nová kapitola 😂 nechci nějak zasahovat do děje, ale jenom bych chtěla říct, že i když se to některým z vás zdá, Nicole nelže 😂 chci tím říct že se vám stále jeví jako záporná postava a zdá se vám žeteď Kiaru nějakým způsobem podrazi 😂 nepodrazi ! 😂 já to prostě neumím napsat tak, aby to nevypadalo podezřele 😅

A teď ještě jedna věc 😊 pokusím se kapitoly vydávat pravidelně 🙌😂 konkrétně u Vampire girl budu vydávat kapitolu každé pondělí 😄

Mimo to ale také píšu ještě Together  a Grace 😊 tak bych byla moc ráda kdyby ste se na ně alespoň podívali 😄 děkuju 😘💕

Vampire girlKde žijí příběhy. Začni objevovat