5.Vězeň či host?

7 0 0
                                    

Probudila jsem se , ke svému údivu v posteli , obklopená polštáři a nade mnou vysela modrá nebesa , pokusila jsem se vstát  , ale nešlo to , jako by mě něco drželo na místě a tak jsem jen ležela a snažila se si vzpomenout , jak jsem se sem dostala.

Hlavou mi bolestivě projeli vzpomínky na chaos , oheň,
krev a hlavně na Willa.
Při vzpomínce na něj, jsem se měla chuť se rozbrečet, ale než jsem to stihla - rozevřeli se dveře a do místnosti vstoupil muž.

Hezký , ale starý . Sice nevypadal na více než dvacet , se svými černými vlasy , azurovýma očima a chtivým usměvem , ale v jeho hezkých očích se zrcadlil hněv , hněv a stáří .
Usmál se na mě , jako by jsme byli přátele a spustil "Zdravím, tak ty si ta dívka , co zabila jednoho mého muže a kladla odpor? " než jsem stihla odpovědět pokračoval " Jak to takové pískle , jako si ty , mohlo dokázat?"  nadechla jsem se , ale místo odpovědi , jsem mu vyhrkla "Kdo jste a kde to jsem ? Zabijete mě?!"
Usmál se a zavrtěl hlavou..
"To vás snad neučili nic o nepřátelích?!" ptal se nevěřícně "Já jsem Marthorn , vládce temných elfů a tvůj budoucí pán" sdělil mi s obří pýchou ve svém hlase . "A ne nehodlám tě zabít , si na mém zámku , v Temném hvozdě , si tu jako vě-ehm host. Jak vidíš dali jsme ti teplou postel a ne celu , ale pokud budeš vyvádět čeká tě smrt."
Přejde až ke mně a přejede mi prstem po hraně čelisti "Nerad zabíjím hezké věci , ale neposlušnost..Nestrpím "
Znechuceně se odtáhnu a sýknu
"Mým budoucím pánem? Já jsem věrná svému Králi a nejsem váš host , unesli jste mě a teď se nemohu hýbat, tak se s hosty nezachází Pane Bůhvíkdo .."
Jeho pohled stvrdne , odtáhne ruku a pak se začne smát
"Vy mu možná věrná jste , ale on vás chtěl zabít. . Možná by jste se nad tím měla zamyslet . Možná že jsme vás unesli , ale věřte ti špatní nejsme ani zdaleka my a hýbat se nemůžete protože nejsem imbecil a vím , že kdyby jste měla tu možnost zabijete mě . " poslední věty už nevnímám , v hlavě mám pouze jednu myšlenku "Chtěl vás zabít.." pohlédnu na něj
"Lžete! Neměl důvod mě chtít zabít , neudělal by to ! "
Bráním se slovům která vyřkl , ale on jen zavrtí opětovně hlavou
"Neudělal? Ani aby ochránil svá tajmenství? Aby si u lidí udržel vyzor hodného panovníka? Jen si to představte..Byl by jako mučedník , co pro dobro všech zabil svou dceru." když skončí s vysvětlováním odebere se k odchodu .
"Měla by jste o tom přemýšlet a až si to uvědomíte, stačí zakřičet a pak..Smíte být opravdový host a né vězeň" řekne mi než zavře dveře a nechá mně samotnou s mými myšlenkami o zradě.
O zradě mého otce.

Ahoj, nevím jestli to vůbec někdo čte  , ale jestli ano , tak děkuju za přečtení a jestli se vám chce , napište komentář, budu za něj moc ráda :) díky a Ahoj ^_^

FireKde žijí příběhy. Začni objevovat