sestry až do smrti (do slova)

Část 1 Kde to jsem ?

Clare: ,, AU, z čeho mě tak bolí hlava  a kde to vůbec jsem ? , chytla jsem se za hlavu a snažila jsem se otevřít oči, když  se mi to konečně povedlo uviděla jsem velkou bílou místnost, která byla velice dobře osvětlená, ale žádná okna ani lustry jsem neviděla. Po chvilce jsem si všimla že v místnosti nejsem sama, na zemi jsem viděla spoustu dalších dívek, ležely bezmocně na zemi a v tu chvíli mi došlo ,, kde je Julie ?!'' Vyskočila jsem ze sedu, ale neměla jsem pořádně citlivé nohy a tak jsem si je musela trochu protáhnout. Běžela jsem po obrovské místnosti a hledala mezi asi 50 děvčaty svou mladší sestřičku. Bylo tam spoustu blondýnek jenomže ona byla výmečná v tom že měla růžové ombré do hromady jsem našla 6 holek s takovými vlasy. 1. měla moc krátké vlasy, 2. byla no jak to říct černá, 3. byla moc vysoká, 4. měla v světle růžovém ombré taky fialový melír ,5.měla asi 11 let, a 6. byla konečně ona !!! ,,Julie, Juli, Julčo !!!, halo, prosím vstávej, '' řekla jsem se slzami v očích, potom jsem jen bezmocně klekla vedle své sestry a začala jsem plakat. V tom se za mnou ozval hlas ,,Co ? halo ! Clare ?! ,, řekla ospale Julie, ,, Julčo !!! Vyleťela jsem a objala Julii a začala ji starostlivě oprašovat. V tomto velice pro nás emotyvním a dojemném okamžiku se začaly probouzet i další dívky. Po chvíli jsem zjistila 2 věci. Ta 1. byla že můj zdravotní stav po probuzení nebyl jenom a pouze můj zdravotní stav, ale tyhle zřejmě ,, vedlejší účinky'' měla každá která tu byla.  A ta 2. byla to že v nouzi se dokázaly všechny ženy, no spíše dívky sjednotit, spolupracovat a poskytnout o sobě i ty nejsoukromější informace, jak o svém zdravotním tak i o svém psychickém stavu. Jedna zřejmě chytrá dívenka, které však je jenom 14 let, měla postřeh, který sehrál zásadní v mám pozdějším pátrání.