sestry až do smrti (do slova)

Část 3. Jak jsem se sem dostaly? žeby čerstvý vzduch?!

První noc jsem si představovala jinak, myslela jsem si že se budeme těsnat v místnosti a lést si na nervy tím že některá bude chrápat a jiná zase křičet ze spaní. Ale ten večer se mi usínalo nejhůře v mém životě. I když několik dívek hlasitě oddychovalo, moc dobře jsem věděla že většina nespí. Julie byla jedna z těch které spaly. Byla jsem ráda že alespoň někdo z nás dvou spí. Nemohla jsem se zbavit pocitu že mě někdo sleduje, cítila jsem jak mi něčí pohled propaluje celé tělo. Palčivá bolest holení se s nocí čím dál zvětšovala. V tom velkém rozvahu mě napadlo jestli je vůbec noc, jestli ti co nás tu vězní jenom nevypnuli světla a nedělají že je noc. Poté mě také napadlo, jestli nás stále pozorují, nebo jsme jen a pouze experiment, který má zjistit to jak dlouho přežijeme bez jídla a vody. V mém případě už moc dlouho ne, žaludek se mi svíral v ohromných křečích a bolestech, v krku jsem cítila sucho a chvílemi jsem nemohla polykat. Zajímalo mě jestli to tak mají i ostatní nebo pouze já. Se zavázanými holeněmi, jsem si nemohla obléci overal a tak jsem ležela na vypolstrované podlaze nahá, samotná místnost byla vypolstrovaná celá, včetně stropu, a stěn, sice jsem nechápala proč strop, ale jejich věc. Když jsem si prohlížela celé mé tělo důkladněji, přišla jsem na to že na břichu mám několik bodných ran, které spíše vypadaly jako od jehly. A v tu chvíli mi došlo to že jsem se tu probrala a nepřišla jsem tu !!! Těm co to ještě nedošlo to vysvětlím: Věznitelé nás sem museli přepravit v klidu a bez toho abychom věděly kde jsme, musely nám také zřejmě nějak odebrat vzpomínky na přepravu sem a na to jak nás dostávaly do stavu tak zvané'' falešné smrti'' to znamená že nám ztlumili životní funkce a to taky vysvětluje proč nás bolela hlava, nic méně daly nám látky která má chemickou značku ne362 ( je to vymyšlená značka pro tuto  fanfikci ) . Proto jsme měly ty bodliny na hrudi, ale stále to nevysvětluje kde to jsme, kdo nás unesl, proč jsme tu.( konec vysvětlování) Tím že jsme jen samé dívky a naši únosci jsou asi muži, tak si zřejmě umíte domyslet co mě napadala.

Ráno jsem se probudila nevyspalá a slabá. Podívala jsem se na ránu, která se už začala pomalu hojit. Ostatní dívky až na pár holek, které ještě spaly. Moc se mi líbilo to že ty co byly už vzhůru braly ohledy na ty co ještě spaly.  Má sestra byla už vzhůru a bavila se s Irou. Hned jak uviděla že jsem už vzhůru, padla mi kolem krku a byla šťastná že jsem už vzhůru . Rozhlédla jsem se po místnosti a uviděla že ta chytrá dívenka, která se jmenoval Lilian,( jak se ke mě dostalo ) , chodí podél stěn s uchem na povrchu a pečlivě poslouchá. Chvíli jsem se na ni jenom nechápavě dívala, ale poté mi došlo co dělá, najednou ztuhla a začala mírně tlačit na jednu ze stěn. Pokynula na mě rukou abych jí přišla pomoct, zřejmě to gesto vidělo i dalších pár slečen a přišlo nám pomoct. Nejkrásnější na tom bylo to že pomohly aniž by je zajímalo co nebo proč děláme, ale pomohly a to je hlavní. Najednou jistý úsek začal povolovat a já zařval ,, Tlačte víc, víc. Hej rup, hej rup !!!'' Stěna povolila a ...( pokračování v další části)