sestry až do smrti (do slova)

Část 5 Provedení systémem

Ruce mě bolely z rezavých řetězů, které se mi zařezávaly do kůže a bála jsem se tetanusu. Lougen jel vedle mě po celou dobu co nás vyváděli z dlouhé chodby před místností, ale jeho mlčení ve mě vyvolávalo spousty otázek, třeba jestli je na mě naštvaný a kvůli čemu, nebo se se mnou nesmí bavit ? Tyhle dvě otázky a spoustu dalších mi doslova hlodaly mozek jako dvě krysy, které se nemůžou dostat ven a tak se rozhodly že se prokoušou skrze moji hlavu. Viděla jsem před sebou Julii, která se bála a šlo to na ni vidět, bylo to stejné jako když byla ještě malá a měla jsem s ní jít do domu hrůzy i přes to že jí bylo 11 tak se bála a držela mě za ruku, mě bylo sedmnáct a místo bavení s  přáteli jsem musela hlídat svou mladší sestru. Byla jsem naštvaná a jí bylo líto že jsme rozmrzelá, myslela si že se zlobím na ni, ale já jsem zuřila vzteky, protože má matka místo toho aby malou Julču hlídala tak se šla raději opít do hospody a vážně jsem se netěšila na to až se vrátí domů opilá a zřízená, aby mě mohla zmlátit za jakou koukoliv maličkost, jednou za to že jsem dostala 2, že jsem se zpozdila o 3 minuty nebo jsem koupila Julii zmrzlinu, která jen tak pro info stála 15,-, za její. Zkrátka nebyla dobrá máma, za  to když jsme byly občas u otce, který měl další děti s jeho přítelkyní Sabrinou, ty děti se jmenovaly Mia 6 let a Michel 3 roky, mimochodem ty jména jsem vymýšlela já a Sabrin,. To bylo jiné než u matky, chodil s námi ven, hlídal Julii a já mohla jít ven s přáteli, když Sabrina nevařila doma šli jsme do restaurace a cestou domů jsme se stavili do obchodu a koupili zmrzlinu na večer, vždy jsme ji snědli u nějakého nového filmu. Byla jsem mnohem raději u otce než u matky.

Než jsme došly k velikým dřevěným a bohatě zdobeným dveřím, Lougen zmizel. Když ti co nás hlídali rozrazili dveře a nahnali nás do místnosti nemohla jsem věřit vlastním očím, vysoký  sál s nádhernými klenbami, zdobeným stropem a tapiseriemi na zdech. Bylo to tak čisté a průzračné, údivem v očích jsme všechny vzhlížely ke stropu, v tom úžasu jsem si málem nevšimla muže, který stál v čele místnosti a čekal až se pokocháme, aby mohl začít. ,, Vítejte zde v systému, mé jméno je Richard a provedu vás zde '' řekl plavovlasý muž s jiskrou v oku, sevřelo se mi hrdlo a zamotala hlava že jsem mále spadla. Najednou někdo v předu začal tahat za řetěz a odvlekl nás ke dveřím, kterých jsem si ani nevšimla, Rychard si v klidu vykračoval ve předu a pískal si veselou melodii. Konečně otevřeli dveře, bylo za nimi něco co mi rozum nebral, byl tam bazén. Bylo v něm několik krásných dívek  s koupacími čepicemi a měly na sobě jednodílné plavky. V bazénu s nimi plavalo i několik mužů, hned jakmile  uviděli že jsme vkročily do místnosti několik jich vylezlo a zbytek zůstal ve vodě a nevšímal si nás. Ale ti co si nás všimli měli potřebu si prohlédnout co jsme zač. Jako by nikdy neviděli dívky a to i přes to že s nimi plavali, smáli se a flirtovali, ale mi jsme pro ně zřejmě byly něco extra. Mě si naštěstí nikdo nevšiml, teda až na jednoho muže, který měl chorobnou potřebu mi třikrát sdělit že mám krásné safírové oči. Měla jsem krásné oči, alespoň tak mi to každý říkal, jeden kamarád z mého starého domova mi říkal že mé oči mu připomínají oči tygra, hladovějícího po mase a krvi. Znal ten pohled.