Magical twins (HP, FF)

1. Zahajovací hostina

Pohled Viky

Letošní školní rok pro mě začal prakticky stejně, jako každý jiný. S nadšením, že zase po letních prázdninách uvidím své přátele a že se vracím do té nejbáječnější školy na světě, jsem se ráno v doprovodu mamky vydala na nádraží.

Moje mamka je čarodějka a pracuje na ministerstvu kouzel. Byla jsem vážně ráda, že si našla čas na to, sem semnou jít. Jinak věčně pracuje od rána do večera a když jsem doma, čas trávím především s taťkou. Je sice mudla, ale je nejlepší na světě. Vůbec se mamce nedivím, že mu dala přednost před nějakým kouzelníkem.

Hned na nástupišti jsem se potkala s Emou, mojí nejlepší kamarádkou. Společně jsem pak šly do vlaku a tam po hodné chvilce hledání našly zbytek naší Nebelvírské party. Nejdřív jen Hermionu a Rona, ale brzy se přidal i Harry.

Ema chtěla zrovna začít líčit svá prázdninová dobrodružství, když ji Harry přerušil. Pomalu už bychom to ani nebyli my, kdyby se téma našeho hovoru hned zkraje nestočilo na něco nepříjemného. Harry přišel s tím, že vyslechl rozhovor Malfoye a jeho kumpánů ohledně jakýchsi dvojčat, která mají najít. Okamžitě si z toho odvodil, že se určitě v jejich případě bude jednat o službu Voldemortovi.

My ostatní jsem mu to ale hned začali vymlouvat. Je sice pravda, že Voldemort nabírá na síle a všichni víme, že jeho návrat je na spadnutí. Avšak Harry bývá poslední dobou ... řekněme paranoidní. Vidí Pána zla za vším. Začíná mě to už unavovat. Pořád dokola rozebírat všechny tyhle zlé věci.

Navíc, v tomhle případě jsem si byla jistá, že se černovlásek musel zmýlit. Není možné, aby Malfoy, Tkachenko nebo Lysek sloužili Vy-víte-komu. Jsou sice zlí, arogantní a zkrátka po většinu času na pár facek, ale odvahu přidat se ke Smrtijedům podle mě postrádají.

Harryho naše vlažná reakce nejspíš zklamala, a tak se sebral a z kupé odešel. Dokáže být vážně náladový. Slíbila jsem si ale, že jestli mu špatná nálada vydrží, promluvím si s ním. Ač mě jeho paranoia občas vytáčí, pořád je to můj kamarád.

Spolu s ostatními jsme se postupně zabrali do debaty nad našimi letními zážitky. Měli jsem si toho spoustu co povědět a tak nám cesta ubíhala velmi rychle. Harry se k nám připojil až po hodné době, ale jak jsme měli možnost zjistit, zas tak špatnou cestu neměl – strávil jí totiž povětšinu v kupé s Ginny, Lunou a Nevillem.

Na nádraží v Prasinkách bylo jako obvykle rušno. Všichni se překřikovali a prváci se se zoufalými výrazy snažili protlačit dopředu k Hagridovi. Mezi tím kvantem studentů však vyčnívali tři chlapci, všichni se světlými vlasy a všichni s arogantním výrazem vepsaným ve tváři. Bohužel se postupně dostali skoro až k nám. A to jsem si dneska skutečně nic nepřála víc, než to, abychom se konfrontaci s nimi vyhnuli.

„Ale podívejme se, naše skupinka krvezrádců," zahlásil Malfoy tak, aby ho bylo pořádně slyšet.

„A ani jejich šmejdky jim nechybí," přizvukoval mu Tkachenko a směřoval svůj posměšek, doplněný pohledem plným opovržení, přímo k Emě a Hermioně.

„Tak, tak," přikyvoval třetí z nich, Lysek. Však to by nebylo ono, kdyby se nezapojili všichni.

„Laskavě zavřete ty svoje nevymáchaný huby," obořil se na ně hned Ron a ve tváři při tom zčervenal.

„Nevím, kdo má větší úroveň. Jestli my, nebo taková Zmijozelská špína, jako jste vy," doplnil ho Harry. Oba vystoupili kousek před nás, takže vytvořili mezi Zmijozeláky a mnou, Emou a Herm jakousi bariéru.

„Ale, ale, Potter a jeho ochranářský komplex," zasmál se nejvyšší z nich, Tkachenko.

„Mimochodem, kolik z tvých bratrů už nosilo ten hábit před tebou, Weasley?" zeptal se Malfoy. Na odpověď už ale nečekal, spolu s jeho dvěma kumpány se odebrali k jednomu z vozů.

„To jsou takoví, takoví –" rozčiloval se Ron a ve tváři byl teď už úplně červený.

„Klid Rone," snažila jsem se ho uklidnit. „Všichni víme, že takový primitivové nám za to nestojí."

Ač Ron stále remcal, vydali jsme se všichni společně k jednomu z kočárů, mířícímu k hradu. Harry skoro nemluvil, pořád na nás byl očividně naštvaný a setkání s Malfoyovou bandou mu zřejmě na náladě nepřidalo.

Po cestě k hradu jsem se jak já, tak i Ema s Hermionou, snažily trochu uvolnit atmosféru. Předpovídaly jsme, s jakými zákazy se tento rok vytasí Filch a kdo nahradí Umbridgovou na postu učitele Obrany černé magie. Kluci ale vůbec nespolupracovali. Oba zarytě mlčeli a mračili se.

Společně s ostatními studenty jsme absolvovali cestu do Velké síně a pak přímo k Nebelvírskému stolu, kde jsme se usadili na naše obvyklá místa.

Bylo skvělé být zase tady. Bradavice jsou úžasné a zkrátka představovaly druhý domov nejen mě, ale i drtivé většině mých spolužáků.

Další události se odvíjely podle klasického scénáře. Profesorka McGonagallová nás požádala o ztišení se a pak přivedla prváky. Ti se jeden po druhém vydávali vstříc Moudrému klobouku, který rozhodl o jejich kolejní příslušnosti pro zbytek studia. Tenhle proces mi vždycky připadal hrozně kouzelný a moje nejoblíbenější část byl vždy obrovský potlesk a řev koleje, nebo spíš rodiny, která získala nového člena.

Když ke svému kolejnímu stolu usedl poslední nováček, ujal se slova ředitel Brumbál. V okamžiku, kdy předstoupil na místo, odkud obvykle pronášel projevy, hlučná síň utichla. Ředitel měl takový respekt, jako na téhle škole nikdo.

„Vítám vás v novém školním roce!" zahájil svou řeč. „Jsem velmi rád, že zde vidím staré známé i nové tváře. Nejdřív bych rád popřál všem nováčkům, aby se dobře začlenili do své koleje, která jim bude po dalších sedm let oporou."

Brumbálův projev pokračoval dál v klasickém duchu. Zmínil úplně všechny věci, které říkal každoročně – jak se máme chovat, vysvětlil bodovací systém a zdůraznil, kam všude Filch zakázal přístup. Každému bylo ale jasné, že ze zákazů starého školníka si jako obvykle řada studentů nebude nic dělat a do temných zákoutí hradu se vydají tak jako tak. Musím přiznat, že já a moji přátelé jsme byli přesně případ těch žáků, která na tahle omezení moc nedají.

„A nakonec, dovolte mi apelovat na vás všechny, abyste udržely oči otevřené a mysl v pohotovosti. Všichni víte, jak zlá doba je. Věnujte pozornost výuce, spousta věcí by vám mohla v budoucnu velmi, velmi pomoct. Ale teď už mysleme na příjemnější věci. Nechť hostina započne," dokončil Brumbál svůj proslov a zatleskal. Na stolech se v tu chvilku objevila hromada jídla a většina studentů zapomněla na negativní zakončení ředitelova proslovu.

Já jsem se ale neubránila pohledu na Malfoye, Lyska a Tkachenka. V hlavě se mi znovu přehrály Harryho slova.

Je vůbec možné, aby bylo zlo tak blízko? Aby se dostalo sem, do Bradavic?

Máme tu konec první části, ve které jste měli příležitost seznámit se s Viky! V dalších kapitolách už se vrhneme pořádně na děj, takže se máte na co těšit :)

Budeme se moc těšit na jakékoliv vaše komentáře a samozřejmě nás moc potěšíte i votes.

Mějte se krásně! ♥