Magical twins (HP, FF)

3. Knihovna

Vítáme vás u další kapitoly! Snad se bude líbit :)

Užijte si čtení:)

Pohled Viky

Těžko říct, co bylo v prvních pár týdnech školy nejhorší. Na mozek mi už začínalo lézt to neustálé učení, v knihovně jsem při psaní esejí trávila snad celé hodiny, a když už jsme měli spolu se zbytkem naší party čas na to chvilku si jen tak popovídat a nezabývat se školou, vždycky tu byl Harry a jeho nekonečné tragické scénáře ohledně Malfoye a spol. Ne, že bychom nevěřili, že Voldemort stále sílí, a že se něco špatného může stát – spíš nám přišla nereálná myšlenka na to, že by Vy-víte-kdo do svých plánu zahrnul právě naše Zmijozelské spolužáky.

Dnešek byl přesně jeden z těch mála dnů, kdy jsme si mohli dovolit naplánovat si nějakou zábavnou aktivitu. Společně s Hermionou, Harrym a Ronem jsem já a Emma měly domluvený sraz kolem čtvrté na nádvoří. Nebylo moc hezčích věcí, než Bradavické pozemky na sklonku léta a počátku podzimu. Proto jsem se rozhodli, že jako program dnešního odpoledne zvolíme krátkou procházku a že pak se zastavíme za Hagridem.

Jelikož nám do naplánovaného srazu zbývala ještě hodina, já a Emma jsme se vydaly do knihovny a společnými silami začaly pracovat na našem projektu na astronomii. Šlo nám to až kupodivu dobře, z čehož jsme měly radost, protože to znamenalo, že tu možná nestrávíme celou sobotu a budeme si místo toho moc jednou udělat klidný víkend.

Hodina utekla a ani jsme nevěděly jak. Každopádně jsme uklidily všechny knihy zpátky do polic a už už jsme se chystaly knihovnu opustit, když vtom nám cestu zastoupila Zmijozelská trojice.

„A hele, koho pak to tu máme. Už jste se došprtaly, vševědky? Hlavně tady naše mudlovská šmejdka, ta, aby někdy v knihovně nechyběla," pohrdavě se zasmál Malfoy.

Nemohla jsme uvěřit, že se to právě stalo. Tohle mělo být super odpoledne, ale už teď mi bylo jasný, že setkání s těmahle třema nám ho úplně pokazí.

Bylo mi tak moc líto Emmy. Když jsem se na ní podívala, už po první Malfoyově větě zbledla, lehce se jí začal třást spodní ret. Určitě se musela hodně přemáhat, aby nezačala brečet. Tolik jí bolelo, když se k ní ten zpropadenej, namyšlenej blonďáček takhle choval. Proč se kruci musela zakoukat do někoho takovýho, jako je Draco Mlafoy? Zmijozelskej princ, bez špetky normálního rozumu. Přála bych si, aby na něj Emma dokázala zapomenout, přenést se přes něj. Ale bylo mi jasný, že to se nikdy nestane.

Vlastně musím přiznat, že jí docela chápu. Proč kruci do téhle zpropadené bandy musí patřit i Vadim? Vůbec jsem nevnímala, co Malfoy a Lysek melou, očima jsem se soustředila jen na něj. Obvykle se mu mermomocí snažím pohledem vyhýbat, ale dneska mě zachvátila neobvyklá odvaha. Možná to bylo proto, že tentokrát se ke svým dvěma kumpánům v nadávání nepřidal a jen tiše celé dění pozoroval. Očima nejdřív těkal mezi Emmou a Malfoyem s Lyskem, potom se jimi toulal po knihovně, až jeho pohled zabloudil ke mně.

Hned, jak se naše pohledy střetly, se odvrátil. Měl v očích vepsanou hrozně zvláštní emoci, kterou jsem neměla příležitost během té chvilinky identifikovat. O vteřinu později, ještě omámená tou jeho podivnou reakcí, jsem ho slyšela říkat něco ve smyslu, ať už na nás dneska kašlou, že mají na práci důležitější věci. Jeho dva kamarádi něco nesouhlasně zamumlali – asi se zrovna dost dobře bavili, ale nakonec souhlasili a za zvuku posledních pár posměšků a pohrdavého smíchu odešli.

Okamžitě jsem chytla Emmu za paži táhla jí ven. Nechtěla jsem, aby jí někdo takhle viděl. Především jsem se obávala, aby se Zmijozelské trio nevrátilo. Kdyby viděli Emmu v slzách, dozajista by to pro ně byla skvělá záminka pro další posměšky.

Jen co jsme procházely kolem prvních záchodů, zapadla jsem spolu s Emmou dovnitř. Až teď, když jsem si ji mohla prohlédnout v tomhle jasném světle jsem uviděla, jak blbě na tom je. Klepala se a byla bledá a oči se jí leskly slzami, které se draly ven. Bylo mi jasné, že jediné, co právě teď potřebuje, je obětí.

„Ach jo, Em," povzdechla jsem si, když jsem ji k sobě tiskla a ona se konečně naplno rozplakala. „Je to hroznej idiot, víš? Neměla by ses kvůli němu trápit, měla bys zkusit na něj zapomenout, " snažila jsem se jí alespoň malinko povzbudit.

„Ty víš, že to nejde," zakroutila hlavou a odtáhla se z mého obětí. „Viděla jsem, jak se koukáš na Tkachenka. Taky na něj nedokážeš zapomenout. Ani kdybys chtěla."

Nevěděla jsem, co jí na to říct, protože měla pravdu. Obě jsme na tom byly v podstatě stejně – zamilovaný do Zmijozelskýho namyšlence, který pro nás nemá jiného slova, než urážky. I když dneska, dneska byl Vadim jiný, nepřidal se k urážení ...ale ne, nesmím si dělat naděje.

„Měly bychom jít, Mia a kluci na nás už budou čekat," změnila jsem téma. „Jsi už v pohodě?"

„Jsem," přikývla Emma, která se očividně taky nechtěla vracet k předešlému tématu. Ještě než jsme odpustily koupelnu, upravila si Emma pár mávnutími hůlky rozmazanou řasenku a odstranila i zarudnutí očí.

Bylo dost těžké přesvědčit naše kamarády, že jsem se vážně zdržely jen kvůli psaní eseje. Ač totiž Emma díky kouzlům vypadala normálně, její pokleslé nálady a celkově divného chování si nešlo nevšimnout. Kluky se mi tedy nakonec snad obalamutit podařilo, ale bylo mi jasné, že večer nás na pokoji čeká výslech od Hermiony.

Během procházky po pozemcích se nakonec zvedla nálada i Emmě. Harry a Ron nám vykládali, co všechno vymysleli pro famfrpálový tým, jak často budou trénovat a jak moc odhodlaní jsou vyhrát pohár. Miluju famfrpál a i když jsem se nikdy ani nepokoušela do kolejního mužstva dostat, vždycky mě hrozně bavilo školní soutěž sledovat a fandit Nebelvíru. Navíc, když je kapitán našeho týmu můj nejlepší kamarád, nese to sebou jisté výhody, informace z první ruky nevyjímaje.

Když už se sluníčko začalo pomalu blížit k západu a vzduch se ochladil, rozhodli jsem se, že nastal ten pravý čas zajít za Hagridem. Bylo mi trochu líto, že jsme si během roku doposud nenašetřili čas za ním zajít.

Jen jsme vešli do hájenky, už jsme seděli za stolem a Hagrid nám servíroval na stůl čaj a griliášové hrudky. Pár minut panovala příjemná atmosféra, ale pak se ozval Harry. „Hagride, chtěl bych se tě zeptat, co si myslíš o jedné záležitosti," začal, načež Hermiona protočila oči. Nejen ona přesně věděla, co přijde.

A opravdu, za chvilku už Harry hustil do Hagrida to samé, co do nás posledních několik týdnů – jeho teorie o tom, jak Malfoy, Lysek a Tkachenko plní něco pro Voldemorta. Ten na to reagoval stejně, jako my ostatní. Vůbec nechtěl věřit tomu, že by byla Zmijozelská trojice něčeho takového schopná.

Jak jen jsme se všichni zmýlili. A už brzy jsem se měla na vlastní uši přesvědčit, že Harryho plašení bylo všechno, jen ne plané.

Pro dnešek by to byl konec 3. kapitoly. Moc nás potěší, když se s námi v komentářích podělíte o vaše názory.

Co si myslíte o chování Vadima v dnešním dílu?

Mějte se krásně!