Bonnie Mafiánová, dcera nejmafiánštějšího mafiána v mafii jejich nejmafiánštější mafiánské rodiny v Mafiánově, mafiánské dědinky v mafiánské části mafiánského kraje, jenž ráda peče muffiny, přichází na zmíněnou adresu, doporučila jí to její kamarádka s výhodami. Její tatérka je na mateřské, takže ji bohužel nepřijala.
Ostatně se svým dalším tetováním nechce čekat, tak si nechala poradit od své kamarádky, kterou tetuje její sestřenice, která se svým bratrem udělala studio... a tu kamarádku.
Je to v celkem zapadlé části města, tou ulicí vlastně neviděla projít zatím nikoho kromě svých bývalých spolužaček ze základky, které nabízí sex.
A přesto tam ta budova stojí. Vypadala celkem kvalitně, i když vzhled zvenčí mohl dost klamat, stejně jako ty bývalé spolužačky. Ostatně se už rozhodla si pro tento den zajistit v práci volno, takže rovnou vejde.
Interiér je fajn. Další detaily nejsou důležité, nýbrž nepodstatné, takže je nebudeme popisovat.
„Um... Dobrý den!" zkusí nahlas, když nikdo není v jejím krátkozrakém dohledu. S pochybným zablikáním zářivek, zapráskáním okenic a zvukem rozbíjení zrcadla se najednou otevřou bílé dveře a z nich vykoukne jakýsi mladík, může mít jen o pár let víc než Bonnie.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Hihi. Hi. Nazdar, ty jsi ta Bonnie?" zeptá se otevřeně a usměje se na ni. „Mno, jo," kývne mu, až jí rupne v krku. „Mám tu zamluvené tetování... nad mé... ehm... nadvěpůlky"
„Jo, u mě. Jsem tvůj tatér," mrkne na ni až to cinkne. Překvapeně na něj koukne (a potajmu to zkusí taky, ale nejde jí to, protože je docela lama tak nějak na všechno).
„Um... VY?" zaraženě, „Jde to vůbec? Teda - může se to? Nechat se tetovat... chlapem? Ještě k tomu takovým? Když jsi ženská? Jakože jako jo nebo jako ne?" hrála nedostupnou, i když se jí ve skutečnosti v hluboké hloubi kalhotek tvořilo Labutí jezero.
Musí se tvářit nějak zvláštně, protože se tatarák téměř zasměje. Taky tak nějak zvláštně. Možná zvrhle. Ve skutečnosti se smál minutu v kuse, až zářivky znovu zablikaly.
„Copak, něco není v pořádku?" pousměje se na ni mile.
„Mno, popravdě jsem doufala, že mě bude tetovat vaše setra, která možná není zas tak zvrhlá jako vy, vy ohyzdné hovado, smrdíš potrate, pardon..." přizná stydlivě Bonnie.
„Nebojte, prý zas tak hrozný nejsem," usměje se pobaveně a třikrát kývne ignorujíc její odpověď „Jste", ať jde za ním. Jde jí otevřít druhé dlouhé bílé rovné mahagonové lehce zakřivené doleva dveře z plastu, jenž jsou ve skutečnosti ve tvaru westernových vrátek, co vždycky bývaly v barech, teda vlastně ne a jako gentleman počká, až projde prve ona.
Nový díl tohoto zapeklitého románu nyní KAŽDÉ ÚTERÝ VEČER!!!Nezmeškejte tuto šanci dozvědět se více o ŽIVOTĚ NENADĚJNÉ BONNIE!!!Pouze teď a NYNÍ!!!
